Poslední dny byly vyloženě hektické deníčku. Kdybych je měla popsat dvěma slovy, vybrala bych “fever dream.” Nemyslím si, že přeháním! I pád školy zní reálněji než to, co se stalo.
Dokončila jsem zkoušky NKÚ v plném zdraví a stále stejně hot. Zkouškový týden začal naprosto příšerně. Nestíhala jsem přebíhat od jedné zkoušky ke druhé, teorii z létání jsem vykoktala jen tak tak, pak nestíhala na astronomii a ve výsledku jsem v předposledním stádiu mentálního rozkladu ještě musela létat na koštěti. Chtělo se mi ten večer brečet a vykašlat se na všechny zbylé zkoušky. (To bylo poslední stádium mentálního rozkladu.) Naštěstí mě ale Viann uklidnila svými sladkými slůvky, že prostě zbytek zkoušek dodělám. A tak jsem také učinila. Zbylé dny nebyly tak přehlcené emocemi a odhodlám se tvrdit, že se mi vedlo celkem dobře. Připouštím, že bylinky byly zmatečné. Ale od momentu, co jsem se poprvé seznámila s profesorem Veltem jsem věděla, že jeho zkoušky budou zvláštnější než on sám. A to je co říct!
Poslední den zkoušek, pátek, se konal karaoke večer v čajovém koutku. SAMOZŘEJMĚ jsem nemohla chybět jako low déčková celebritka ze stejnorodé akce v Londýně, kde jsem v pěvecké soutěži skončila druhá. Původně jsem si chtěla jen užít večer posezením u čaje, ale nemohla jsem ochudit Bradavice o můj zpěv, ne? Z Londýnské akcičky jsem měla reputaci depe-čuby, která musí všem přítomným předvést, jak hluboko ve svých feels je. ROZHODLA JSEM SE TO ZMĚNIT! O prázdninách jsem si všimla plakátu studentského muzikálu SIX. A deníčku, zase jsem vybočovala z řady, akorát že obráceně. Všichni asi mají vztahy, hrozný depky, pocity… PROSTĚ SI VŠICHNI MUSELI JÍT VYZPÍVAT SRDÍČKO, KTERÉ JE OČIVIDNĚ FAKT HODNĚ BOLELO… A JÁ KRÁVA ZPÍVALA "VESELOU" PÍSNIČKU Z POHLEDU ANNY BOLEYNOVÉ. Zase mimo, ale vydala jsem veškerou energii na skvělou show. And left them gagged I guess…
Po pátečním úspěšném “failu” jsem štěstím celá bez sebe prokrastinovala. Mám přece jen právo na to si odpočinout po tak náročném týdnu. Teda ne tak úplně. V neděli jsem se ráno vracela z divadelního klubu, kde jsem se rozhodla přenocovat. Je důležité se občas oddálit od děvčat a být sama. Do čeho jsem ale vrátila, bych potřebovala zpracovávat dalších pět let. Po mém příchodu mi chtě nechtě bylo oznámeno, že je V NAŠEM POKOJI LEON RUSSELL, ZMIJOZELSKÝ RODÁK A SNOUBENEC CORN. Byla jsem naprosto STUNNED tím, co se dělo. Cornelie si neumí udržet nohy u sebe na těch pár posledních dnů, než odjedeme do Londýna. Samozřejmě, že jsem z toho byla nesvá. KDO BY NEBYL Z MYŠLENKY TOHO, ŽE VAŠE KAMARÁDKA TRTKALA S JEJÍM KLUKEM VE VAŠEM POKOJI, KDE JSEM ČIROU NÁHODOU MOHLA BÝT. NE-CHU-TNÝ. Ale to nebylo vše deníčku, odpoledne, ještě toho dne, jsem se dozvěděla, že Corn je nejspíš TĚHOTNÁ. V ŠESTNÁCTI LETECH!!! Tady už ani Panna Maria nepomůže!
Měla jsem chuť v ten moment Corn zabít. A to říkám se vší láskou, kterou v sobě mám. Koupila jsem balíček kondomů jen pro to, aby se tyhle situace neděly a co ona udělá? DÍTĚ SI UDĚLÁ! Samozřejmě hned zpanikařila, že musí najít ramínko, což je ještě debilnější nápad, než mít dítě samotné. Vykrvácení na pokoji fakt nechci. A jen ta představa všeho bordelu, ugh.
Z nějakého důvodu se to ale dotklo Isaaca, který chtěl Leona zmlátit. V ten moment jsem si fakt myslela, že mi June dala něco do pití a zdají se mi kvůli tomu pitomosti. Opak byl pravdou, všechno, co se dělo, bylo nepříjemně reálné. Do celé situace jsem nakonec přispěla jen s nápadem obléct se do černého, když chce Izy zrakvit Leona za to, že Corn udělal dítě a sebral mu spot na… šoustání. (TO SNAD ANI NEMŮŽU NAPSAT, ŽE TO SPOLU DĚLALI NA UČITELSKÉM STOLE V SÍNI. #krejzyny #hygiene #ew #gross #NemamHlad …) Celá situace vyvrcholila u zmijozelské koleje, kam jsme pár minut před večerkou všichni přišli. Vlastně to byl takový pohřeb, zakopala jsem tam jakoukoliv víru v to, že Corn nezaloží rodinu hned po škole. Ve výsledku se vlastně ani moc nervali, spíš celá scéna připomínala telenovelu s velmi špatným scénářem. V polovině toho všeho jsem musela odejít, protože jsem to už fakt nedávala. Pár dnů na to se ale ukázalo, že Corn těhotná není, takže buď ona nebo Leon jsou neplodní. Smutný to osud. Ale je to možná dobře, neudělají si dítě hned po škole… ( Ready for #tetičkalajf tho)
Deníčku, je mi trošku smutno z toho, že tohle byl poslední rok, co jsme zažili jako většina “staré havr party.” Kluci mi budou určitě chybět, ale musím pamatovat, že to nebude naposled, co je uvidím. Přeci jen, Stuart snad příští rok nastoupí jako další lékař / ošetřoval (?) k paní Hitori na plný úvazek, takže ho můžu teoreticky vídat stejně jako když tu studoval. V hlavě si opakuju, že všichni rosteme, dospíváme, a náš ročník to čeká za chvíli taky. S holkama se možná nebudu vídat tak často, ale furt budeme kamarádky, akorát v dospělém slova smyslu. Občas se potkáme v Kotli, nebo lepším podniku, a budeme si povídat o tom všem, co se stalo za dobu, když jsme se neviděly. Zní to trošku strašidelně, ale zase si musím uvědomit, že po škole budu muset “volný” čas zaplnit prací. Na žádné kecáníčko už nebude čas!
Ani se mi moc nechce rozepisovat o tom, že jsme vyhráli školní pohár. Mám pocit, že tenhle “zvyk” už pomalu nikoho netankuje tak, jako když jsme byli v prváku. Úpadek bradavické společnosti? Dost možná. Alespoň jsme symbolicky vyhráli s odchodem kluků. aby měli hezkou vzpomínku na poslední rok na škole. Po velkolepé večeři jsem s ostatními jen chvíli poseděla ve spolce a pak utekla na pokoj. Neměla jsem absolutně zabaleno, ale usla jsem po pár složených tričkách. Dalšího dne jsem se probudila brzy, stihla si vše zabalit a mentálně se připravit odjezd. Cesta byla jako každý rok nijaká, nic se nestalo a k podvečeru jsem už procházela ulice Londýna. Na pokoji jsem letos s Viann, jelikož ani jedna nevyhledáváme voyerské zážitky s Corn a Leonem (nebo kýmkoliv, koho Corn potká). Lehce mě vykolejilo při rozdávání pokojů, kdy mě brigádník pozdravil jako kdybychom se znali / flirtovali spolu. Viann mě nadšeně podpořila, že bych do něj měla jít! No nevím. Jsem sama girlboss s velkými plány: je reálné cokoliv začínat s klukem, který brigádničí v Kotli? Nejsem classist, ale zároveň nebudu něčí cukrová mamča!
Letos jsem se přihlásila na tři stáže: právnička na Ministerstvu, personalistka v nemocnici sv. Munga a redaktorka v Denním Věštci. A hned večer po příjezdu mě čekal první pohovor. Za celý rok se Ministerstvo vůbec nezměnilo. Depresivně tmavé chodby mají asi člověka utvrdit, že sem emoce a pocity nepatří. Je to seriózní místo, kde se řeší problémy. Až jednotlivé oddělení a pracovníci v nich přináší osobnější pocit. Celému pohovoru přihlížela profesorka Owlett. Mezi odpověďmi jsem si všimla, že za ty desítky let, co chodí po Zemi, si našla svůj styl a toho se drží. Nepamatuji si moment, kdy by na sobě neměla něco fialového / zeleného. Finn na druhou stranu vypadal furt stejně. Asi byl rád, že mě vidí, nebo si to alespoň myslím! Loni jsem předvedla, že jsem solidní asistentka a i když jsem byla sama, tak jsem vše zvládla. Samotný pohovor byl poněkud krátký, nemusel se mě ptát na mojí motivaci a kdo jsem, jelikož o to ví již od loňského roku.
Deníčku, budu k tobě upřímná. Nejradši bych se dostala na stáž do Věštce, kde mě čeká pohovor v neděli. A ano, chci tam jenom pro osobní zisk. Napadl mě totiž formát článků, kde bych hodnotila jednotlivé módní styly nebo jak se která celebrita oblékla na red carpet. Říkám tomuto formátu “Magic or Tragic”. Jednoduchý a chytlavý název, navíc vtipný. I-D-E-Á-L-N-Í. Hlavní by ale bylo, že bych s tímto formátem mohla nasbírat povědomí mezi čtenáři a pomalu tak začala stavět svůj brand / jméno. (Já vím, girlboss mozeček.) Problémy mohou nastat ale dva:
Nevezmou mě na stáž, potom bych se musela snažit externě
Na stáž se dostanu, ale článek bude zamítnut (z nějakého důvodu)
Co mě ale girlbossování naučilo za ty dlouhé roky je fakt, že se nikdy nesmím rozhodit podobnými myšlenkami. Pokud jdu do něčeho s mind-setem, že se to nemusí podařit, sama si tim házím klacky pod nohy a zvyšuju si šanci neúspěchu. Na pohovor musím jít sebevědomě! Jsem charismatická, slušně vypadají slečna, která má skvělý vkus a umím to prodat. Sebevědomí je klíčem k úspěchu!!!
Tvoje #girlboss
Laurie <3
Comments