Deníčku, v poslední době jsem na tebe celkem kašlala a vůbec jsem se nedělila o své zážitky a názory, které snad zajímají jen tebe, holky z pokoje, Stua a Andrewa. Nepamatuji si asi všechno, co se za celý půlrok stalo, ale here we go:
Před začátkem školního roku jsem toho už neměla moc na práci. Plesové šaty již dávno získaly kousek místa v kufru, učebnici a přísady na lektvary jsem koupila na začátku srpna s Aurorou. Nejvíce vzrušující věcí po příjezdu do Londýna byl den, kdy jsem šla k Dappertopovým na návštěvu. Nejdřív bych měla vysvětlit, proč návštěva proběhla. Večer předtím jsem byla v Kotli se Stuem a nějak jsme se bavili o tom, co se za prázdniny událo. Zmínila jsem se o Drag Race, což ho naprosto nadchlo. Stihli jsme za jeden den sedmou sérii, kterou jsem teda už viděla, ale Stu si to náramně užíval a to mi ke štěstí stačilo.
Odjezd a veškeré úvodní náležitosti proběhly v klidu. Od “skoro” zhroucení školy je každý nový začátek ročníku jako ranní čajík. Letošek zatím přinesl “mnoho” novinek. Divadelnímu klubu se narodilo dítě a říká se mu “pěvecký klub,” ve kterém jsme zatím jen čtyři a vede to Mang. Dostali jsme i nové zázemí pro divadlo. Ve druhém patře přes prázdniny vyrostla velmi důvěryhodná kopie kteréhokoliv divadla v Londýně. A je se vším! Převlékárny, green room, část pódia má plošinku, která dokáže zajíždět dolů ke kulisám, takže na Super Trouper reveal naprosto ideální. Máme i zkušebnu, která bude patřit i onomu pěveckému klubu. Jsem na to zvědavá, jelikož jsem nikdy neslyšela Mang zpívat cokoliv, co není dětská zpívanka s kelímkem na pití. I June se víc předvedla.
Halloween jsem letos přežila na pokoji, jelikož mi nebylo vůbec dobře a byla jsem nějak tak vysílená ze všeho. Na nic jsem ani moc neměla náladu. Pár dní poté jsem Andrewa vytáhla ven po večerce, dlouho jsme spolu nemluvili. Pomalu všichni mí kamarádi (cca 4 lidi) mi potvrdili, že Andrew by pro mě byl super. A já si to taky myslím. Vzala jsem ho do divadla, jelikož mi Taylor věří natolik, že mi k němu dal klíče. Po krátké prohlídce jsme si sedli do green roomu a povídali si. Zase jsem si připadala, jako kdybychom takhle sedávali každý večer po několik let jako manželé. Problém tedy byl, že byla pomalu tma a kdyby Andrewa nenapadlo použít hůlku, tak se tam ještě přizabijeme. Rozloučila jsem se s ním lehkou pusou na tvář a odcupitala jsem světelnou rychlostí na kolej. Díky bohu ve spolce neseděl Maxoušek, což bylo překvapivé s vědomím, že všechny strašně hrotil, když byli po večerce venku.
Jak popsat letošní Vánoce... Rozhodla jsem se navštívit rodiče v Oxfordu, jelikož jsem loni zůstala na hradě a nebylo by to vůči nim fér. Cesta vlakem byla nezvykle dlouhá, chvíli jsme museli kvůli sněhu čekat mezi stanicemi a já ztrácela nervy, abych to vůbec stihla domů včas. Na nádraží na mě čekal táta, jelikož mamka měla plné ruce práce s večeří. Po hlubší prohlídce jeho obličeje jsem si všimla, že už i jeho vousy začínají chytat trochu té šedi. Kdybych chodila na základku a žila “normální” mudlovský život, tak bych tomu asi nevěnovala tolik pozornosti, jelikož bych ho viděla každý den. Lehce mě to rozhodilo. Na druhou stranu je mu lehce přes 40, v takovém věku je to asi normální? Mamka vypadá furt stejně, což nemyslím vůbec špatně. Narozdíl od táty její vlasy nebojují s šedinami. (Nebo často chodí ke kadeřníkovi) Oboum je jasné, že rostu a už nejsem taková, jaká jsem byla na základce. Jsem větší bitch než jsem byla minulý rok a vlastně se za to ani nemusím stydět. Někteří lidé potřebují reality check a já jim ho ráda dám, zadarmo.
Mamku strašně zajímalo, jak se mi daří uchovávat všechny šaty v jednom kufru. Odpověď: “Je přece kouzelný, do něj se všechno vejde”, jí nestačila. Musela jsem s ní ale po dlouhé diskuzi souhlasit, že mám hromadu oblečení, kterou nenosím. Na mysli mám hlavně večerní a plesové šaty, které mi zabírají zbytečně moc místa. Ale co s nimi? Na pokoji a obecně na koleji se nějak nechytlo, že bychom si navzájem šaty půjčovaly. A jen tak je hodit do truhlice na rozebrání se mi nechce. Uklidit je někam do šatníku tady doma a čekat, že je jednou dám svým dětem? S KÝM TY DĚCKA SAKRA CHCI MÍT? S ANDREWEM? Phew…
Být ženou a zároveň módní ikonou Bradavic je občas fakt stresující a náročné. Mimo trable s šaty jsem si ale Vánoce užila. Od rodičů jsem dostala na jaro kabátové šaty, samozřejmě růžové. I když jsem se fakt snažila v minulých letech, aby se růžová stala trendy, tak to moc nedopadlo. Jediným trendem s růžovou byly čepky… hate crimes na potkání fakt nevyhledávám a jsem ráda, že je to za námi.
Nervozita ve mne stoupla až v den oslav Silvestru. Od prázdnin jsem měla připravené šaty, ve kterých jsem se cítila jako princezna/modelka na fashion weeku v Miláně. Problém ale byl, že byly celý poseté skleněnými kamínky, u kterých jsem si nebyla jistá, jak moc pohybu vydrží. Snažila jsem se ale myslet na to, že tohle všechno dělám pro Andrewa, abych se mu zalíbila. Celá sladěná do fialové jsem mezi prvními přišla na místo dění. Nečekaně jsem sklidila několik pochval, jak mi to sluší. Dokonce i od jednoho profesora! Andrew přišel vkusně pozdě a sedli jsme spolu hned vedle parketu. Naprosto nepřipravená jsem od něj dostala náramek hodící se k náhrdelníku, co jsem dostala pár let dozadu od Mayi. Z nějakého důvodu, když jsem si šla pro pití, se k Andrewovi přicucla Kara, která s ním prostě musela tancovat. Nebylo pro mě překvapivé, že to bylo Andrewovi očividně nepříjemné, ale zase jí nechtěl asi zklamat, tak jí to odkýval. Nevím, jestli si myslela, že z ní budu nervózní, když se kolem něj bude točit, ale to se kamarádka šíleně mýlila. V Havru je running rumour, že spí s Maxwellem a to samotné stačí k tomu, aby si nevrzla mimo kolej. Sorry girl :). Oslavu jsme si užili, do půlnoci jsme tancovali a bavili se. Poté přišel zlomový moment, odpočet do nového roku. V romantických filmech to vždy skončí tak, že při nule se pár políbí a je to strašně romantický a hezký. Andrew mě překvapil, že se konečně rozhodl vzít otěže do svých rukou a doopravdy mě políbil. Nelžu, když tvrdím, že jsem byla překvapená tím, že to nebylo tak strašné jako s Maxwellem. Potvrdily se mi tak dvě věci:
Nelíbat se nikdy s leskem na rty, absolutně zkazí pocit z toho celého
Rtěnka z Příčné toho očividně hodně ustojí, když po puse neměl Andrew ani trošku fialové rty.
Mezičasy mezi svátky jsou takové prosté. Učím se, kreslím si na lístky a cvičím do divadla, abychom Mamma Miu stihli odehrát alespoň do mého odchodu ze školy. Připadá mi, že jsem v klubu jediná, kdo má už jasnou vizi, jak co má vypadat. Když jsme stavěli kulisy k náměstíčku, tak jsem musela všechny vést jak děti. Dokonce i Taylor se nechal vést pod mou taktovkou. Ale rozložení scény máme, nějak jsme se k tomu dopracovali, i přes naprostou ignoraci Maxwella.
Nejčerstvější vzpomínkou je Valentýn. Svátek, při kterém jsem byla zatím vždy single. S Andrewem jsme se viděli až na večerním plese, kde se měla korunovat královna a král plesu. Čekání na něj jsem si zkrátila prohledáním švédských stolů jídlem, kde si mojí pozornost získal borůvkový koláč. Radost z něj mi ale překazil puberťácký hlas za zády se slovy: “Laurie, neměla bys tolik jíst.” Otočila jsem se s překvapeným výrazem a koho jsem neviděla. Marcuse Gordona, jehož jsem za blbé kecy už jednou chtěla vyhnat z hradu. Zaskočená v moment, kdy jsem si připadala pěkná, jsem se hned ohradila. A co jiného jsem taky měla dělat? Je normální, aby kluk jako on hodnotil mojí maličkost? Nejdřív měl kecy typu: “To jste vy ženský” nebo “Laurie to byl jen vtip.” Přijde tohle lidem v pohodě? Proč mi to vůbec říkal? Držela jsem se, abych ho neposlala do háje a šla jsem radši pryč. Hned na to přišel Andrew a sedli jsme si společně k Viann a Barrymu. Tajně jsem doufala, že si nás ostatní všimnou, jak roztomile spolu s Andrewem vypadáme a dají nám hlas na krále a královnu plesu, ale bohužel. Celou show ukradla Corny s Findleym. Alespoň jsme si to spolu užili, i když jsme netancovali. Doprovodil mě ke koleji a já měla nutkání se ho zeptat, co my dva jsme a jak to mezi námi je.
Je těžké nějak popsat, jak to mezi mnou a Andrewem je. Vztah není spektrum, ale buď jsi nebo nejsi ve vztahu. A já nevím, do které z těchto dvou skupin nás zařadit. Neděláme takové ty klasické sladké věcičky: randíčka po večerce, samé dárečky (asi uplacení toho druhého, aby s tebou zůstal) a tak dále. Oba vedeme různé životní styly, každý míříme naprosto jinam, co se kariér týče. On chce být zvěrolékař, já herečkou. (Ano, už jsem se “oficiálně” rozhodla, že chci být muzikálovou herečkou. Po letech snažení se vyniknout v přírodních vědách jsem si uvědomila, že to není pro mě, i když mi otec dal tak skvělé základy. Na pódiu se cítím dobře a baví mě to.) Ale máme se navzájem rádi a já v poslední době píšu jen o tom, jak se s ním cítím, jako kdybychom spolu žili x desítek let. To přece musí znamenat něco víc, než jen “puberťácká” láska, ne? Deníčku, čekám na moment, kdy budu vědět, co se děje, co mám dělat se životem a proč tu vůbec jsem. V ten moment asi umřu, ale nebudu si muset stěžovat do tvých stránek, takže to bude win win situace. No nic, jdu zkusit vymyslet, jaký trend nastavím na další plesovou sezonu, měj se a doufej, že mi nezapadneš za postel, protože tam pro tebe nepolezu.
Laurie <3
In my dreams
It's all real
And my heart has so much to reveal
And my dreams
Seem to say
Don't be afraid to go on
Don't give up hope, come what may
I know it all will come back
댓글