Deníčku, věděl si, že na ulici Broadway jsou jen čtyři divadla, zbytek divadel, které jsou brány jako součástí Broadwaye, jsou na jiných ulicích a je jich celkem dohromady 41? Ne? Dává to smysl, ve své podstatě si jen kus opracovaného dřeva a nemáš mozek, takže to nemůžeš vědět, hehe. Asi začnu každý zápis nějakým fun factem, abych se nemusela hluboce zamýšlet nad úvodem do mých ještě hlubších myšlenek a zároveň se v budoucnu pobavila. V posledních týdnech se toho děje mnoho A JÁ JSEM ZASE MIMO??? BUDU MÍT NĚKDE SVOJE EMOCE A ŽIVOT POD KONTROLOU??? ne… nebudu- O_O
Prožila jsem si hrozně deep chvilku se Stuartem, jelikož jsme BFF's a pracujeme spolu na stejné stáži. (#girlboss & #queerboss) S June mají ve svém vztahu mnoho zvláštních praktik a jedna z nich byla, že se můžou cucat s jinými lidmi, i když jsou spolu (?). Nebo tak jsem to alespoň pochopila. Jelikož jsem úplně "vymletá", tak jsem si myslela, že se se mnou chce Stuart vykousnout, ale bylo by mi ho pak líto, kdyby musel June vysvětlovat, proč zrovna já. (PS: NECHTĚL!!!) Deep convo o tom, jak jsme nejlepší kamarádi na světě a budeme se navždy podporovat mě utvrdilo v tom, že Stuart je ten nejlepší člověk na téhle planetě. Lepšího BFF jsem si ani nemohla přát. Teda, krom faktu, že chodí s June. Ale to jsem schopná překousnout, nikdo není dokonalý. Jelikož ctíme zákony, tak jsme stvrzení našeho BFF-ství zapili ležákem v Kotli. Happy ending jak z pohádky. <3
Minulý víkend se konalo finále mistrovství světa ve famfrpálu. Hrála Anglie proti Francii a tak škola všem studentům zařídila lístky a přespání ve stanovém městečku vedle stadionu. Byla jsem nadšená, že na moment vypadnu z Londýna a práce. Problémem ale bylo, že jsem nebyla schopná sehnat Andrewa a musela jsem tak vycestovat sama, doufajíc že se tam třeba potkáme. Jako patnáctiletá skoro-žena jsem si ale začala uvědomovat, že přece můžu vycestovat sama. I June se moc netvářila na to, když jsem mluvila o tom, že uvidím jestli pojedu podle Andrewova názoru. A NECHCI JÍ DÁT ŠANCI, ABY MĚLA PRAVDU! Sama samotinká jsem se ubytovala ve stanu pro dva a užívala si samotu. Jenže pak přišel první večer zájezdu, kdy jsem si přisedla ke zbytku Havru a fláklo mě to do obličeje jako June ve druháku (AU!!!). Všichni tam byli s někým, jen Max byl sám. (Což teda nebylo překvapivé.) Připadala jsem si zvláštně a radši jsem toho moc nenamluvila, jen potichu lízala zmrzku. Po uplynutí pár momentů se ale zjevil Andrew nedaleko od nás, naprosto zmatený tím kde a kým je. Nechci se tu nějak rozepisovat o tom, jak trapná celá následující situace byla. Vyústilo to v odchod všech, kromě mě a Andrewa, od stolu. Jsem já nebo Andrew tak moc zvláštní, že se jim nechce s námi být? Nebo to bylo možná tím, že Andrew se začal divně tvářit, když jsem mu pošeptala, že máme už pronajatý stan??? KLUK, KTERÝ SE SE MNOU CHCE LÍZAT PŘI KAŽDÉM SETKÁNÍ, SE MNOU NECHCE JÍT SPÁT DO JEDNOHO STANU??? HUH???
I don't need the world to see
That I've been the best I can be, but
I don't think I could stand to be
Where you don't see me
Nebudu lhát, byla jsem rozhozená, ale nechtěla jsem si kazit příjemný víkend a tak jsem se jen trapně usmála a šla s flow. Vůbec jsem v hlavě neměla nic sexuálního, ty tam nahoře to moc dobře víš. Jako dva důchodci jsme si lehli vedle sebe a usnuli jsme. End of story.
Den velkého finále jsem šla na zápas sama, protože Andrewovi se nechtělo vstávat. No co, co kdyby chytili zlatonku v první minutě a já tam u toho nebyla? Při nákupu vlaječky jsem měla krátké dilema, jestli nepodvádím mamku, když fandím Anglii a né její rodné zemi. Nedávalo to smysl, ale mě to v ten moment dávalo dokonalý smysl!
Anglický chytač chytil zlatonku a tak jsme se stali mistři světa. Celý zápas jsem řvala jako šílená a skákala na místě. Bylo mi naprosto jedno, jestli tam Andrew je nebo není. Moje radost se neodvíjí od jeho přítomnosti, což je důležitá lekce do budoucna!!!
V neděli, den odjezdu, jsme se jen stihli vyfotit s národním týmem a Spring mi podepsala její fotku. Taky je to #girlboss a to podporuji! Před letaxem si mě ale Andrew odtáhl stranou, musel se mnou mluvit o něčem zásadním. Zeptal se mě, jestli si s ním dokážu představit budoucnost a tvářil se přitom zvláštně. Nemohla jsem na to poukázat, drama na louce u stadionu jsem fakt nepotřebovala a tak jsem mu odkývala, že jo, jenom že jsme oba ambiciózní lidé, ale každý v jiném směru. On chce svojí farmu a ordinaci a já chci dělat v divadle a přitom mít s Corny značku a butik. Z jeho proslovu jsem dostala pocit toho, o čem jsem se mezi prací bavila na stáži se Stuem: přednější bude Andrewův sen a pokud budu mít štěstí, tak si prosadím i ten svůj. Možná jsem jen dramatická a třeba to tak není, ale v ten moment jsem to tak cítila.
Po “nabitém” víkendu jsem jela na týden k rodičům. Těšila jsem se, že je konečně po dlouhé době uvidím a povyprávím jim o všem, co se za poslední rok událo. Měla bych začít víc číst, nenapadají mne totiž slova, jak bych Oxford popsala. Na nádraží mě vyzvedl táta a pozval mě do centra na oběd, jelikož jsme spolu dlouho nikde nebyli. Touhle dobou není v Oxfordu moc lidí, většina studentů odjíždí na prázdniny domů. Sedli jsme si do náhodné asijské restaurace na High Street a začala jsem vyprávět o všem, co jsem si z čtvrtého ročníku a těchto prázdnin pamatovala. (SAMOZŘEJMĚ NĚJAK ZAOBALENĚ, ABY MUDLOVÉ NIC NESLYŠELI. ZAS TAK VYMLETÁ NEJSEM!!!) Z táty hned na to vypadlo, že jsem se krásně trefila do týdne, kdy je mamka na dětském táboře jako vedoucí a tak si budu muset vystačit jen s ním. Napadlo ho tedy, že bychom mohli společně výletovat celý týden, když má “dovolenou.” Nepřišel mi to vůbec jako špatný nápad, alespoň budu mít dost času na to si s ním popovídat o ničem jiném, než je škola a učení.
První jsme navštívili Bath, město na jihu Anglie. Dlouze jsem cestou v autě naléhala, že musíme navštívit muzeum historie módy, když se o ní tak zajímám. Tátovi to vlastně bylo jedno, jen já musela furt mluvit, aby v autě nebylo trapné ticho. Je asi důležité mít takovýhle vzpomínky s tátou, když se nevidíme celý rok. Koutkem oka jsem si ale všimla, že se na moment usmál, když jsem v muzeu zasněně koukala na viktoriánské svatební šaty. Je divnej, ale furt je to můj táta. A budu ho mít ráda, ať je jakej chce.
V dalších dnech jsme navštívili několik parků a lesů, kde mi dopodrobna popsal jakoukoliv rostlinu, kterou jsme na cestě narazili. Přiznala jsem mu Andrewa, o kterém doteď neměl tušení a nebyl ani tak naštvaný. Vynechala jsem teda část o tom, že mamka o něm ví už pár měsíců. ale co neudělám pro rodinu. Když tak nad tím přemýšlím, tak jsou oba v něčem dost podobní, ne-li stejní. Oba se víceméně zajímají o přírodní vědy a jejich druhé polovičky jsou umělecky založené. Jak ale tahle formule může fungovat u rodičů a já se s Andrewem cítím tak, jak se cítím? Celá tahle situace mě učí, že jsme každý jiný a to, že to někde funguje neznamená, že to musí fungovat všude (?).
Deníčku, jsem furt zmatená a nevím, co si myslet. Kdyby někdo počítal, kolikrát jsem tohle do tebe už napsala, tak by se asi nedopočítal. S Andrewem si asi budu muset promluvit, o tom přeci jen vztahy jsou, KOMUNIKACI. V pátek se chci vrátit do Londýna, abych se stihla rozloučit se Sophie, končí mi totiž stáž u Munga a přesedlám na Ministerstvo. Tam mi bude dělat garanta HAWT (dle June a Abby) týpeček, který prý chodí se sestrou Andrewa (?). Třeba se dozvím něco nového, čaudy!
PS: CORNY JE UŽ ŽENOU!!! A ISAAC JE MUŽ!!! ALL INCLUSIVE!!!
Laurie <3
Comments