Písek (řecky άμμος) dívku hřeje na nohou a vyvolává příjemný pocit. Z domova nic podobného nezná, Anglie je věčně pod mrakem. Hoví si v pohodě, zahalená do rudého kaftanu, na jednom z mnohadřevvěných lehátek na roztáhlé pláži. Její pozornost ukradne kdejaký kolemjdoucí. Je pro ni vzrušující přemýšlet nad tím, jaký životní příběh se schovává za mlhou neznáma. Ale přesto se snaží držet v realitě. Jako každý člověk má problémy, na které se pokouší najít odpověď.
Snaží se najít klid a porozumění sama v sobě. V jejích myšlenkách nemá nic, žádnou urnu, do které by odložila svoji zátěž a pokračovala dál v rozmarném životě. Okolní svět jí připadá den ode dne vzdálenější. Snaží se něčeho chytit, aby nespadla do samoty, ze které se sama nedostane. Dívka se cítí sama, nepochopená společností a přemýšlí nad konceptem samoty. Strach z ničeho je u lidí velmi častý, nikomu není příjemná představa nad pocitem, kdy nic necítí a nevidí. Samota je tomu dost podobná. Nikdo nechce být sám, ani lidé, kteří to o sobě tvrdí. Každého jedince dřív nebo později začne tento pocit sžírat. A tomu se chce dívka vyvarovat.
Centrum (řecky κέντρο) ostrovu Magos připomíná svým nočním ruchem dívce, že ve světě není sama. Svět je plný problémů, které se netočí kolem ní. Nechává se nést momentem a objevuje výrobky místních obchodníků. Od maličkostí až k sochám, dívka je přehlcená novými poznatky o kultuře, ke které nemá vlastně žádný hlubší vztah. Při večeři pozoruje z terasy místní jak si plnými doušky užívají večera. Tancují, smějí se a pijí. Netíží je myšlenka na zítřek, jak vstanou do práce nebo jestli jim výplata vystačí do konce měsíce. Žijí v momentu. To dívku fascinuje. Ji známe večery v Anglii nevypadají ani zdaleka tak, jako ty místní. Nepřipojí se k nim, napadne jí mnohem zajímavější zakončení večera. Z posledních sil od místního tkalce koupí přes dvacet metrů látek. Možná není nejchytřejší, neumí to nejlépe se slovy, ale věří ve svůj vkus. A ten v jejím světě představuje jakousi míru moci ve společenských kruzích. Každý by radši věnoval pozornost člověku, který nějak vypadá, než Šmudlovi od Sněhurky.
Slunce (řecky ήλιος) své paprsky odráží od hladiny bazénu do všech směrů. Dívku nijak netrápí, soustředí veškerou energii do hrotu měkké tužky. Tím do skicáku vytváří nahodilé tvary a obrazce, které spolu nijak nesouvisí. V hlavě má myšlenku na muže, kterého potkala při plavbě před pár dny. Byl poněkud starší, sama uznává. Stejně jako všichni místní byl svobodný a nezatěžoval si život budoucností. Nezapomněla i na její povrchnost, která jí předhazovala tělo muže. Takovou objektivizací sama opovrhuje. Každý člověk v sobě musí skrývat něco zajímavého, nejde jen o tělesnou schránku člověka. Nezapírá ale, že je to důležitou částí přitažlivosti člověka. Dívka se vrací ke zmatenosti, která jí v minulých dnech pronásledovala. Je morální romanticky přemýšlet nad mužem, který je ve věku jejího otce? Jak moc progresivní ona sama je? Napíše muži dopis?
-Not Laurie <3
Comments