Honey, honey, how you thrill me… Ne, špatný muzikál. Tohle není zápis o muzikálu, ale mém létě. Začínám šílet. Již čtvrté prázdniny zčásti trávím v Londýně. První prázdniny jsem byla ustrašená, bála se i Nathana a chovala se strašně odměřeně. Druhé prázdniny jsem se rozjela: začala jsem chodit s Maxwellem, což dlouho nevydrželo, a pracovala na farmě. Loňské prázdniny jsem… prostě existovala. Připravovala se na to být taková ikona, jakou jsem. A co letos? Brigádu nemám, domů pojedu nejdříve v druhé polovině srpna. Vianna chodí s Barrym, takže se bude motat kolem něj. Cornelie se zamotala do patvaru, kdy chodí s Mayou, ale lízala se s Jayem, který u nás dokonce už přespával, Aurora radši utekla domů za svým hříbětem. Kolem Stuarta se furt točí June, které se očividně nelíbí, že se s ním bavím, takže jsem vlastně sama. Úplně sama…
Topení se v depresivních myšlenkách o tom, jak skončím sama a nikdo mne nemá rád (flashback na povídání s June o stejném tématu included), mi přerušila vzpomínka z mého druhého roku na škole. Teda, spíš než vzpomínka se mi vybavil člověk, o kterém jsem celý třeťák neslyšela. Ne, nebyla to Yvi, o té ani nevím, jestli žije, ale Andrew. Kluk z Mrzimoru, podobně starý jako Stu a spol, se kterým jsem pracovala při pomoci Prasinkám. Byl na mne vždycky milý, celkem pěkný a roztomilý. Napsala jsem mu na začátku prázdnin dopis, jestli se nechce sejít a pokecat. To je ještě v téhle době normální, ne? Nemá smysl se rozčilovat a přemýšlet nad společenskou přijatelností dopisu skoro neznámé osobě, když mám kolem sebe… Kouzelníky? Kouzelnická společnost je mi furt neznámá, nějak se stále nechytám zvyklostí a zavedených praktik. Všichni jsou divní, i já.
Nechce se mi věřit, že se fakt říká, že čas utíká jako voda. KDO TAKOVOU BLBOST VYMYSLEL? Jsem klidná, i když píši velkými písmeny. Od Andrewa jsem celkem brzy získala odpověď a ještě toho dne jsme vyrazili na zmrzlinu. Ježíšku na křížku, jak já byla hotová z toho, když ji za mne zaplatil. A to nebylo všechno, dokonce mi koupil jako dárek fialovo-růžovou paletku očních stínů. Ale tohle nebylo rande, ale náhodně naplánovaná schůzka ke konci dne. (To zní trošku jako rande…) Poslouchal mne celou dobu, co jsem mlela o soutěžním i školním roce. To není jak holky, které k tomu mají co říct svého, on mi to jen odkýval. Schůzku jsme skončili v Kotli, kde jsem ho alespoň pozvala na ležák. U stolu jsme potkali nikoho jiného, než holky z pokoje… Mlýn začal pomaličku mlýt a na pokoji jsem byla bombardována dotazy, jestli spolu chodíme, a kdo to vůbec je. Na základce jsem žádné vztahy neměla, osobní soukromí tedy existovalo ve velké míře a já byla ráda. Ale v Bradavicích jako kdyby si sbalilo svých pět (možná klidně i šest) švestek a odešlo. Holky o všem musí hned vědět, a když něco nezmíním nebo zatajím, tak je zle a najdou si k té informaci vlastní cestu.
S Andrewem jsme se ještě párkrát potkali po večerech v Kotli. Nevím proč, ale když jsem s ním a povídáme si, připadám si jako kdybychom byli pár, který spolu už žije hromadu let, rozumí si ve všem a vtipkuje na účet toho druhého bez strachu z hádky. Pozastavuji se nad tím, jak sentimentální jsem. Myslela jsem, že puberta bude o ničení věcí z naštvání, které nemá logický původ, pití alkoholu, kouření. To asi ale v kouzelnickém světě neexistuje. Teenage léta nejsou nikde vyobrazována tak, jako u mudlů v televizi a novinách. Nebo jsem prostě jen divná a rodiče mě nechali občas koukat na zvláštní pořady. I tato možnost je na stole.
Nechci tomu věnovat až moc pozornosti, protože mám pocit, že jsem to zapříčinila já, ale here we go. Už si ani nepamatuju, co to bylo za den, ale rutinně jsem seděla v Kotli na baru a popíjela ležák. Po pár locích se ke mně přidala Kate, povídaly jsme si o tom, jak se jí šlape zelí v dospěláckém životě a na oplátku jsem jí vyprávěla, jaké trable mám s děvčaty z pokojíku. Nějak mezi řečí jsme si všimly, že jedna z Bradavických profesorek, paní Mang, se přišla nalít po těžkém pracovním dni. (Nalít = pila alkohol) Má zvídavá mysl mi nedala pokoj a začala jsem se Kate ptát na životu důležité otázky ohledně alkoholu. Znám Kate, tu by vypl i jeden panák, takže jsem byla v pokušení, jestli nejít za očividně velmi alkoholově zdatnou Mang. A tak se stalo. Se vší profesionalitou, jakožto dcera vystudovaného biologa, jsem vyšla vstříc diskuzi o chemické skupině látek, která může být člověku smrtelná.
Co jsem se dozvěděla a viděla:
Mang se líbilo, když jsem zpívala v divadle (hihi)
Mang začala pít v mém věku, což je spíše alarmující
Mang skvěle ovládá řeč těla a naučila mne být víc pasivně agresivní při stírání přátel, ale i neznámých lidí
Mang si myslela, že je můj táta tlusťoch. Nejspíš je nějaká zapomnětlivá, jelikož si až po chvíli vzpomněla, jak rusové umí pít. A to táta teda umí.
Měla bych lépe kontrolovat informace o mé rodině, jelikož si teď Kate musí myslet, že mám za otce alkoholika
Kate nemá ráda alkohol, ale kopla do sebe sklenku vína a pak vyrazila omámená alkoholem domů za Alíkem
No, Mang jsem poté opustila i já a odtancovala jsem do pokojíku, zahlcená informacemi, které by mi táta určitě neřekl. Po pár dnech jsem se ale dozvěděla, že tohle celé mělo dohru pár dní poté, mezitím co jsem v říši snů tancovala s Andrewem na nějakém bálu. Kate byla alkoholem natolik posilněná (asi), že došla za Mang do Kotle a z naštvání, že jí asi fušuje do Ala, jí vlepila facana! Byla jsem naprosto v ŠOKu! Myslela jsem, že jediná násilnice v Havraspáru je June, ale mýlila jsem se! Před tím, než jsem se ale o facanovi dozvěděla, jsem si chvíli povídala s Alastairem v Kotli. Přišel nejspíše z práce a zapíjel těžký den… čajem? Vypadal celý špatný a prozradil mi, že to mají teď doma složité. Samozřejmě jsem byla naprosto mimo a jen tiše doufala, že se nebudou s Kate rozcházet! Vždyť spolu jezdí na výlety! To dělají v dnešní době jen starší páry nebo lidi, co jsou do sebe bezmezně zamilovaní! Jsem z toho zmatená a doufám, že se rozejdou až budu mít možnost se podívat k nim domů. Kate ho popisovala jako krásné místo k žití, kde daleko nikde nikdo není...
Blížila se polovina srpna a já konečně vyrazila domů za rodiči. Jak moc mi nechyběla ta dlouhá, předražená cesta vlakem po anglickém venkově. Kolikrát jsem do tebe deníčku už napsala, že Oxford se nemění a vypadá furt stejně. Letos tomu nebylo jinak. Rodiče byli rádi, že jsem se jim konečně vrátila alespoň na pár dní. Vyprávěla jsem jim o všem, co se za rok stalo, hlavně že jsem si konečně našla víc kamarádek mimo Havraspár. Jediné, čeho jsem se bála, bylo moje vysvědčení. Rok od roku pomalu uhýbám od představy, jakou měl táta: samé Vé, nejlepší studentka v ročníku a bude ze mne lékouzelnice. Překvapilo mě, že moje jediné Véčko z lektvarů vzal v takovém klidu. Mamka mi později u dělání večeře vyprávěla, že za dobu, co jsem na škole, často s tátou mluvili o tom, jestli je správné mě nutit jít jedním směrem a nedávat mi moc na výběr. Shodli se, že s rostoucím věkem pochopím sama, co chci dělat a oni mne mohou jen podporovat. S nervozitou v hlase jsem vedla monolog o tom, jak strašně mě baví divadlo, že je to místo, kde můžu být sama sebou. Je to ale práce, která mne za pár let uživí? Chytnu se vůbec ve světě divadla, kdy musím být perfektní ve všech ohledech? Alespoň teď vím, že bych měla podporu alespoň doma.
Večery doma trávím na mobilu, který na mne celý rok čekal v šuplíku o postele. Slíbila jsem Stuovi, že ho trošku naučím víc makeupem, takže jsem využila internet na rešerši. Objevila jsem pro mne naprosto nový svět dragu a crossdressingu. A dokonce je o tom i reality show. Rupaul’s Drag Race!
Deníčku, nebudu ti lhát, ale do půlnoci jsem koukala na sedmou sérii a jsem ZA-MI-LO-VA-NÁ! Vlastně bych přiznala, že jsem i zahanbená, že dospělí muži se umí malovat líp než já. Drag Race je plný dramatu, pořád se něco děje! Dost mi to připomíná Havraspár. Mým favoritem byla Katya, která vyhrála ocenění Miss Congeniality, což jsem pochopila tak, že byla nejmilejší na ostatní soutěžící a nejoblíbenější u diváků. Soutěž ale jako celek vyhrála Violet, což jsem moc nepochopila, Ginger nebo Kennedy si to zasloužila víc.
Po krátkém syslení na internetu jsem našla, že Katya dokonce bude ve spin offu, kde soutěží královny, které se již Drag Race účastnily, ale nevyhrály, a tohle je jejich druhá šance, Drag Race All Stars. VYSÍLÁ SE TO AŽ V ZÁŘÍ, TAKŽE BUDU CELÝ ROK NEDOČKAVĚ ČEKAT NA VÁNOCE, NEŽ PŘIJEDU DOMŮ A ZJISTÍM, JAK TO DOPADLO... Musím o tom Stuovi povyprávět, třeba se mu to bude líbit!
No nic, za pár dní se vracím do Londýna a doufám, že se tam toho moc nezmění.
Laurie <3
(Je Miss Penny dobrý drag jméno???)
Comentários