Deníčku! Já ti toho mám co vyprávět. Nečekala jsem, že první týden po mém příjezdu bude tak akční, ale opak byl pravdou!
V pondělí jsme s Maxwellem měli naplánovanou schůzku. Původně jsme měli jít na zmrzlinu, ale holky dostaly skvělý nápad, že bychom mohli zajít na piknik. Nevím, komu mám děkovat za Yvi, jelikož byla tak hodná a půjčila mi deku a piknikový košík, čímž jsem měla pomalu vyhráno. Brzo ráno jsem letěla pro jídlo, abych se stihla ještě před obědem upravit. Všechno proběhlo v pořádku, Maxwellovi se "můj" nápad zalíbil a zamířili jsme na naše místo. Můžu tomu vůbec říkat naše místo? Určitě ho předtím někdo objevil a jen už tam nechodí...
Rozložila jsem deku a vyndala jídlo, zatímco on jen koukal okolo, nejspíše si užíval výhledu na moře. Přisedl si a pobaveně vznesl poznámku, že jsem přinesla opravdu hodně jídla. Nechtěla jsem vypadat nepřipraveně, navíc ani pořádně nevím, co má rád za druh jídel, takže jsem vsadila na jistotu. Jediný problém, který se naskytl, byl fakt, že kvůli navyknutí si na Americké limonády, které nepotřebují speciální náčiní na otevření, jsme se na flašky mohli jen smutně dívat. Bral to s humorem a nijak se v tom dál nenimral. Hrozně ho zajímalo, jak jsem se měla v Americe. Samozřejmě jsem mu nemohla přiznat, že jsem jeden podvečer strávila s klukem, který mi dokonce zazpíval a obecně se kolem mne točil stokrát víc, než on. Konverzaci jsem tedy především směřovala na dny, kdy jsem byla v New York City. Asi to pro něj bylo nové, ani se nedivím, jestli je z kouzelnické rodiny. Málokterá rodina je takto otevřená k mudlovskému světu, co jsem tak pochopila. Dobrých patnáct minut jsem mohla mluvit jen o Heathers, jak je ten muzikál surový, ale vlastně pravdivý a jak se mi líbil. Vzpomněla jsem si na konverzaci s mamkou, které jsem líčila, jak nevím, co budeme hrát, jestli vůbec. Po tom, co mamka viděla profesůrka nejspíše usoudila, že je dost schopný na to, aby nás korigoval správným směrem, ale stále jsme jen děti, tak jí napadlo, proč bychom nezkusili muzikál [title of show]. Popisovala mi ho jako kratší muzikál, který vyžaduje jen pět rolí, ze kterých je jedna nemluvená a pouze hraje na klavír, což je i jediný nástroj, který je potřeba v celém muzikálu. Přesně něco takového jsme potřebovali! Uh, zase odcházím od tématu, zpět k pláži.
Maxwell mne jen mlčky sledoval a občas něco prohodil. Málem jsem zapomněla, proč jsem ho vlastně pozvala. Musela jsem za krátký moment nabrat tolik odvahy, abych se mu byla schopná přiznat. Ani jsem se mu nedívala do tváře a spustila dlouhý monolog o tom, jak se mi líbí, že je fajn a jsem s ním ráda takhle venku. Bože, jak trapně jsem si připadala! Sledoval mne a po monologu chvíli dumal, zatímco já byla napnutá k prasknutí. Začal mluvit o tom, jak mne má také rád, že se mu líbím, bohužel přišlo ALE
Posmutnělým tónem mi popisoval, jak moc do vztahu nechce, že po Viann a Auroře se nechce hned hrnout do dalšího vztahu, i když bych ho brala zodpovědně, ale že se určitě chce bavit dál a jak je mu se mnou fajn. Chápala jsem ho, spálil se a nechce opakovat chybu. Hlavní pro mne byla informace, že se mu líbím, má mne rád a chce se dál takhle bavit. Po vyznání jsme se pomalu sbalili a vyrazili do Kotle, dál už to asi nemá smysl vyprávět, ale "lovestory" pokračovala v pátek!
Jak oznamovaly plakáty různě po Kotli, v pátek a sobotu se konaly Středověké slavnosti, nebo tak nějak se to jmenovalo. Nevěděla jsem, jestli ostatní z Havraspáru, nebo z farmy, půjdou, takže jsem sama vyrazila s brašnou do Visánku, který byl ještě prázdný, jen se občas na ulici zjevil nějaký místní, který přeběhl silnici a zmizel v dáli. Sedla jsem si na obrubník a čekala, jestli se někdo objeví, i když jsem přemýšlela nad tím, jestli jsem vůbec správně. Pár minutek před začátkem se objevil Maxwell se Stuem a za zády jim cupitaly Viann s Cornelií. Ani nevím, jak průvod samotný popsat, aniž bych nepopsala každý přiblblý detail. Jednoduše, průvod s králem a královnou prošel celým Visánkem a skončil u jezera/rybníka nedaleko městečka. Zde bylo připraveno několik stánků, které se daly v krátkém intervalu času projít. První kolečko jsem procupitala rychle, neměla jsem u sebe žádné libry, takže jsem se ani moc nepřibližovala, aby mne nezačali lákat k nákupu naprosté zbytečnosti. U jednoho stánků ale prodávali korunky a co jsem tak pochopila, všichni nějakou měli, nemohla jsem být pozadu! Rychlostí větru jsem vrátila ke krbu, přemístila se do Kotle a stejnou rychlostí mířila do banky. Skřet byl naštěstí v dobré náladě a šlo mu to od ruky, takže jsem se ani tak nezdržela. U krbu mne napadlo, jestli bych nezkusila vyhrabat ty staré černé šaty, které by se perfektně na takovou slavnost hodily... Samozřejmě, že jsem vyskákala schody a ani ne do pěti minut jsem je měla na sobě. Připadala jsem si jako zlá královna, hehe.
Korunku, nebo spíš korunu, jsem si majestátně koupila a poté usedla ke zbytku Havraspárského osazenstva, jako správná ~queen~ jsem samozřejmě měla jediná královskou korunu, holky se zmohly pouze na princeznovskou, heh.
Den tak nějak pokračoval, někteří si vyrobili meč, jiní ho dokonce použili a schylovalo se k večeru. Maxwell měl extrémně romantický nápad, že bychom si mohli sednout na pláž, což mne na jednu stranu nadchlo, jelikož on sám takové návrhy snad nikdy předtím neměl, ale na druhou stranu jsem měla dlouhé šaty a korunku. Uznal, že bude asi lepší, když se uklidíme do Kotle a já se budu moci převléct. Nějak jsem u uvolňování šatů přemýšlela, že bychom se tam vlastně mohli vrátit, v čemž mne utvrdil pohled na Kotel, který byl naprosto prázdný. Všichni ještě byli venku!
Nevím, co na pokoji Maxwell dělal tak dlouho na pokoji, i když mi tvrdil, že jen hledal místo pro meč, který si vyrobil. Nehodlala jsem se v tom dál nimrat a kazit si večer. Vyrazili jsme nazpět do Visánku a při pohledu na místo konání jsem začala litovat toho, že jsme radši nezůstali v Kotli. Hudba hrála, někteří se bavili, ale u Kate a jejího amanta Alastaira stál mudlovský policista. Zalekla jsem se tiše, že co tu chce policista, když se jedná o kulturní akci, ale hlavně co chce po Kate. Skoro až intuitivně jsem chytla Maxwella za ruku, doufajíc, že mne to asi ochrání před oním policistou. K mému překvapení mne nesetřásl, a lehce mi ruku také stiskl. Potichu jsme rozebírali, co by sakra mohl po Kate chtít, ale Maxwell mi to vysvětlit tak, že to tak mudlové mají, že policisté takto kontrolují. Po pár momentech od Kate a Alastaira odešel, čímž se mi ulevilo, ale úleva netrvala dlouho. Po ani ne mrknutím okem se policista přemístil k Vianně a Cornelii, což mi přišel jako ještě větší průšvih, než Kate a Alastair. Ti dva určitě když tak znají kouzla, které mudly donutí zapomenout, nebo tak něco, ale co zmůžou dvě malé holky? Naštěstí se jimi moc nezabýval a po chvíli odešel k další skupince. Mlčky jsme se přiblížili k pódiu, kde hrála kapela. Zpěvačka oznámila, že tohle je poslední písnička. V hlavě mi to začalo šrotovat a než by June stihla říct profesůrek, jsem se obtočila kolem Maxwella, chytla ho i za druhou ruku a začala se lehce pohupovat do rytmu. Nejdřív se tvářil překvapeně, ale pochopil mé signály, kdy mne přitáhl trošku blíž k němu a chytil mne tak, jak se u ploužáku má. Byli jsme si fakt blízko, o něčem takovém by si mohly holky nechat jenom zdát!
„Maybe I'm brainless
Maybe I'm wise
But you've got me seeing
Through different eyes"
Jsem zamilovaná až po uši, je to zvláštní pocit! Snad mi nadšení zůstane, až se dostaneme do školy a přijdou nové povinnosti, které teď nemusíme řešit...
Laurie <3
Comments