Už pár dní přežívám v Bradavicích, je pozdní večer a já ho trávím sama. Teda, s tebou, deníčku. Omlouvám se ti, že jsem na tebe kašlala. Prostě nebyl čas. Ale když mám konečně chvíli klidu, pojďme si to zrekapitulovat, ať v tom sama nemám bordel.
Nejdřív asi začnu stáží ve Věštci. Měla z ní trošku jiný pocit než z těch loňských; jednoduše to bylo stokrát vážnější prostředí a navíc jsem tam nebyla s mým BFF / sama na jednoho garanta. Byli jsme tam celkem čtyři: já, Leon, Mary a Jay. Let’s break it down. Jay a Mary píší Potlouk, což nevím jako moc obecně známá informace je, a navíc Mary publikovali ve Věštci už dva články. Nic proti nim nemám, díky Viann jsem s nimi trávila pár večerů a vyšla jsem z nich při nejhorším se smíšenými pocity. Trošku jsem se ale divila, že Leono místo neobsadila Lilliana, která je poslední částí potloukové “Svaté trojice” (nebo tak nějak si říkají). Nikdo nevěděl, co tohle složení přinese, ale paní Quartanom na prvním dni stáže vypíchla fakt, že musíme pracovat jako tým. To se samozřejmě nedělo. Míjeli jsme se v redakci, každý si dělal na svém. Musím ale uznat, že mě to bavilo. Psala jsem článek o konci K&F na Příčné ulici. Pocit důležitosti byl na místě, jelikož jsem musela napsat dopis na Správu Příčné ulice a majiteli K&F. V K&F jsem dokonce vedle s majitelem krátký hovor po zavíračce. Připadala jsem si trošku jak v nějakém filmu, atmosféra byla lehce napjatá a pomalu přicházející tma přidávala na dramatičnosti. Pochopila jsem ale rychle, že s ním není řeč. Očividně se narodil do strašného bohatství, které pomalu odchází a myslí si, že je natolik vlivný, že K&F ještě zachrání. Článek jsem ale nějak sesmolila. Pátek před odjezdem jsme se v redakci rozloučili, všechny nás Quartanom vychválila a popřála nám hodně štěstí do dalšího roku. Byla jsem ale zmatená, jelikož při odchodu mě drželi dveře nějací dva zvláštní lidé, jejichž tváře nedokážu v myšlenkách s kýmkoliv spojit. Večer jsem je viděla projít Kotlem ještě s někým. A v ten moment to začalo být divný. Zase to bylo jako ve filmu, měla jsem “vizi” (zní to jako kdybych se pomátla a stala se ze mne ezyna, ale tak to fakt není!), kdy se v Kotli bojovalo. Samozřejmě mě to rozhodilo a radši jsem si šla na chvíli lehnout. Je to zvláštní, musím o tom s někým mluvit.
Ewan je kluk (je mu určitě přes 20 let hihi), kterého už pár let potkávám v Kotli. (Není to štamgast, pracuje jako brigádník) Po všech mých vztahových failech si dokáži přiznat, že jsem ve sféře romantických interakcí neschopná, takže mi až Viann musela nadhodit, že se mnou asi flirtoval. (?) Málokdy ho ale potkávám v momentech, kdy bych ho nerušila při práci. Trewis ho nutí makat až do posledních sil. Jednoho červencového večera jsem ale měla štěstí s ním prohodit pár slov. Uznávám, že jsem ho trošku odsoudila a myslela si, že bude hloupý, ale mýlila jsem se! Byl celkem milý a zněl rozumně. Samozřejmě jsem nemohla hned vyzvídat kolik má sourozenců, jestli jsou rodiče kouzelníci a další zásadní informace. Musela jsem na to pomalu. Povídali jsme si hlavně o koníčcích a co tak děláme se svými hrozně zajímavými životy. Prý v zimě jezdí po horách a učí lidi na snowboardu. Dokonce byl i v Alpách! No nemohla jsem deníčku, byla jsem lehce ~odvařená~. Mezi řečí taky přiznal, že se diví, že používám slova jako krutopřísný apod. Vypadám tak vážně? Nebo to měl být kompliment? Ukazuje se, že jsem asi nebyla jediná s předsudky! Rozloučila jsem se s ním a od toho momentu jsem ho jen míjela, když prvákům rozdával pokoje. Plánuji mu napsat dopis, když jsem neměla možnost se s ním pořádně rozloučit. Nechci si úplně nalhávat, že je to láska na první pohled, ale kdo ví. Není přece jasně daný způsob, jak se lidi do sebe zamilují. Ani ho pořádně neznám! Máme ještě hromadu času.
V myšlenkách se furt stáčím k té prazvláštní “vizi”, která nebyla jediná. Při prohlídce hradu s prváčky, kde jsem pomáhala June, mě před očima přeběhl nějaký obraz. Nepamatuji si, o čem byl nebo co se v něm dělo. Jsem zmatená a začínám mít pocit, jako by mi začalo vyloženě jebat. Jiné slovo snad ani nejde použít. Normálním lidem se tohle neděje. Ne? Co když je tohle nějaké znamení vyšší síly, že bych se měla dát na dráhu věštkyně a po zbytek mého života studovat jasnovidectví? Ugh, musím si o tom s někým promluvit, ale ten někdo musí být takticky vybrán. Nejvhodnějším kandidátem je Stu. Myslím že jsme si prošli mnohem horšími věcmi, než je náhlé zhoršení mého mentálního stavu. Hned po dostudování ho vzali jako praktikanta do Bradavic na ošetřovnu, takže je určitě někde blízko. Jen nevím kde…
Je toho mnoho deníčku, šestý ročník určitě nebude sranda. Jako menší jsem si myslela, že v šesťáku si odpočinu mezi NKÚ a OVCEmi. To jsem ale šeredně mýlila. I když jsem složila NKÚ jen ze čtyř předmětů, budu se snažit být co nejvíc zaneprázdněná. Mám nejvyšší čas začít šít do zásoby a pokusit se probojovat do světa módy! Mám necelé dva roky na to začít business, se kterým budu pokračovat po škole. A jméno si neudělám ze dne na den! I přes nepřízně momentální doby se musím snažit být pozitivní a iconic, jako vždy.
Tvoje #girlboss,
Laurie <3
Comments