Slovník definuje lásku jako intenzivní, hluboký cit náklonnosti k někomu / něčemu. Jde jí ale takhle jednoduše popsat deníčku? Vždyť to není jen o tom. Má mnoho faktorů, některé nejdou ani popsat slovy. Kdyby se mě někdo zeptal, co cítím k Andrewovi, tak bych to nebyla schopná sesumírovat do vět. Vůbec teď nechci znít, že se s ním mám špatně, naopak. Dává mi pozornost, zajímá se o moje problémy a ve všem mě podporuje. Sama si pak ale připadám, že z něj jen saju energii a nic mu nedávám na oplátku. Cítí to tak stejně? Na melancholickou náladu nemám čas, furt někde lítám a na světě je mnoho závažnějších problémů, než moje sebevědomí.
Prošla jsem si dvěma pohovory na stáže a oba byly úspěšné. První měsíc budu pracovat u Sv. Munga a další na Ministerstvu kouzel. Rozjezd stáže byl rychlý, se Stuem jsme už první den měli pomáhat jako přísedící při pohovoru mé spolužačky Eleny, která původní termíny pohovorů nestihla. Z řad profesorů se k nám pak připojil pan profesor Harrington. Stále mě fascinuje jak úhledný svůj knír stále má. Sophie s námi pak prodiskutovala Eleny výkon při pohovoru a pochválila nás, jak nám se při našich dařilo. Jinak je to samé papírování, třídění, přenášení a obecně dělání pořádku v hordách papírů. Ale se Stuem máme čas řešit všemožné problémky a dramata, které nás potkávají.
Vracím se zpět k Andrewovi, jelikož je jedno z mých jediných zajímavých témat, o kterých můžu psát. Snažíme se každý mít svůj odstup, nevidíme se každý den a tak mi to vyhovuje. S Maxwellem byl problém v tom, že jsem u něj chtěla být furt a neexistoval den, kdy tak nebylo. Občas se tak potkáme večer v Kotli, kdy už jsem vyšťavená ze stáže a potichu srkám ležák z půllitru, který byl odfláknutě umyt pod tekoucí vodou. Jednou mu ale Kotel přišel neosobní, takže jsme si sedli k ohništi na Farmě. Neřekla bych, že je to naše místo, ale co není může být. Nějak jsme se dostali k tomu, co plánujeme do budoucna a on spustil o tom, že by taky chtěl jednou takovou farmu. Byla by spojená s ordinací, kde by ošetřoval všechny zvířata a tvory, i ty kouzelné. Znělo to “kouzelně” (xD). Hlavně když mi potvrdil, že tam pro mě určitě bude mít místo. V ten moment jsem si připadala v bezpečí (?). Ne že bych žila život na hraně a bála se, že mě každou chvílí někdo prostřelí hlavu kouzlem nebo kulkou, nejsem Ella, ale probudil se ve mne hřejivý pocit, který jsem už tak dlouho necítila. Bylo to hezké, zvláštní, různorodé. Emoce, ugh.
But when he loves me I feel like I'm floating
When he calls me pretty I feel like somebody
Even when we fade eventually to nothing
You will always be my favorite form of loving
Nevzdávám se svého snu, že jednou budu mít butik, ať už s Cornelií nebo bez ní. Poctivě po každé výplatě dám pět galeonů do kasičky. Přemýšlela jsem, jaké šaty bych musela vymyslet, aby si celá škola všimla, že s módou to myslím vážně a jsem THAT BITCH, která bude udávat trendy v módě. Prvotní nápad bylo odhalení. Ale byla to až moc jednoduchá idea: obrovské roucho s náboženskou tématikou a pod tím to odhalení -> BAM -> rudé šaty s křídly a rohy. Zahodila jsem po delším přemýšlení, jelikož je to naprosto bez nápadu a hlavně to není vůbec originální. Pak už nápady padaly jeden za druhým a ani jeden se mi nelíbil natolik, abych ho hlouběji zpracovala. Černý šaty bez ramínek a pod nimi bílá košile -> basic, zapadla bych. Další černý šaty, na tenkých ramínka, ale ve výstřih by tvořila mašle -> černá, jednoduché, zapadla bych. A takhle bych mohla vyjmenovat ještě alespoň tři návrhy, které jsem zašantročila někam do kufru. Jednoho večera jsem se s Corn a Viann domluvila, že se pokusíme vytvořit nějaký set barev. Corn si vzala červenou, já oranžovou a Viann žlutou. Oranžovou moc nenosím, mám maximálně jedny letní šaty, který si beru jen do sadu, protože se v nich můžu hýbat a není v nich vedro.
KDYŽ JSME U TOHO, tak udělám takovou vsuvku, která bude věnovaná Cornelii Langston, mé spolubydlící a dobré kamarádce. Toto děvče mi v poslední době dává solidně zabrat. Jako první tu mám incident “Lilliana vs Corn -> Lilliana KO”. (nemluvím o Kate) Byl normální den, vrátili jsme se se Stuem ze stáže a seděli jsme v klidu u baru v Kotli. Při popíjení ležáčku se k nám připletla Lilliana, mladší holka, emařka. Pár dní předtím jí Stu slíbil, že jí taky ušije šaty, když je ušil mě. (Asi mi záviděla, že mám od Stua tolik pozornosti? Nevím.) Povídali jsme si ne ani minutu, než nadhodila, jestli Stu pro ní už ty šaty má??? Děvče asi neví, jak dlouho se šaty šijou, hlavně když seš na to sám bez profi vybavení, ale jízlivé poznámky jsem si nechala pro sebe. Díky bohu, že je Stu tak zlatej a navrhl, že jí vezme míry, aby se do těch šatů mohl pustit. Při čekání, než si pro něj doběhl, se mnou Lilliana vedle depresivní konverzaci o tom, jak má jednu blbou známku od Parkera na vysvědčení a jak jí za to rodiče zlynčují. Netvrdím, že jsem dobrá v uklidňování, ale ona si ani nechtěla připustit, že známky ze třetího ročníku nikoho při pohovorech nezajímají, pokud to nejsou OVCE a NKÚ. Nedala se prolomit a měla jsem jí chuť říct, ať jde na terapii, protože tu jsem nejsem od toho, abych jí rozveselila. Naštěstí mě ale přerušil Stu, aby jí sebral míry. NEBUDU LHÁT, KDYŽ ŘEKNU, ŽE V TEN MOMENT SE ROZZÁŘILA JAKO HVĚZDIČKA. Měla jsem dost. Hladinka ležáku pomaličku klesala, samozřejmě jsem se Stuem probrala, jak je z něj Lilliana hotová. Ta mezitím stihla odcházet celou půlhodinu, než konečně odešla na Farmu, kam původně mířila, a vrátit se. Kotel se začal lehce plnit a zničehonic kolem profrčela Cornelie na kolečkových bruslích. A co se nestalo, narvala to do Lilliany, která opodál stála a povídala si. Fakt jsem se snažila nesmát celé té situaci, vypadalo to trošku jako kdyby se dobro (bílé vlasy = Corn) hádalo se zlem (černé emařské vlasy = Lilliana). Se Stuem jsme nedočkavě čekali, než po ní Lilliana skočí a začnou se rvát. Nijak to dál neeskalovalo, ukázalo se, že Lil nemá Corn už delší dobu v lásce. Šla jsem pak spát, což byla chyba. Údajně se tam pak kočkovaly a Cornelie na ní prý vylila džus. No já se zvencnu!
Druhý incident už nebyl tak veselý a vtipný, ale hlavně mě osobně zasáhl. Byl normální večer, skicovala jsem si u stolu návrhy a usla jsem u toho. Nic nenormálního, děje se to furt. Ráno jsem se ale probudila do naprosté tragédie. Je mi naprosto jedno, s kým se Corny líbá, chodí, tahá, vše možný i nemožný, nic mi do toho není. Ale mám taky svoje boundaries, a jedna z nich je, že si nebudeme vodit kluky / holky (not judging) do našeho pokoje. Loni jsem snesla, když u nás přespával Izy, protože neměl kde a navíc je to Izy, ten má takovej sex appeal, že mě to až odrazuje. Co jsem ale neviděla. To že Corny spí v méně oblečení chápu, je vedro, jsme holky, známe se. Ale podpásovka byla, že v té posteli nebyla sama!!!
Ona si normálně večer přivedla Leona do pokoje a vysvlékla ho do trenek, když jsem tam bezbranná chrápala a slintala na stole. Měla jsem chuť zařvat z plných plic, ať vypadne, ale rozmyslela jsem ti to. Potichu jsem se převlékla a odešla na farmu, do skleníků přesněji. Než jsem ale začala práci, tak jsem se vyřvala daleko od všech, že co jsem komu udělala. A furt tu otázku mám! Co kdybych je při něčem načapala? Dokázala bych pak žít? Nezbláznila bych se z toho a neskončila v blázinci? Když jsem se později před polednem vracela do Kotle, abych se převlékla na stáž, tak už oba byli vzhůru. Leona jsem okamžitě vykopla a kázala při převlékání, že tohle fakt nepůjde. Naštvaně jsem odešla k Mungovi a tam celou situaci mezi prací probírala se Stuem. Lepšího posluchače jsem si nemohla přát. Stu je naštěstí už natolik rozumný, že mne vyslechl a pak mi poradil, jak ji vyjádřit moje emoce z celé situace. Na konci dne jsem ji vylíčila to, co jsem pracně připravovala se Stuem a situace je asi v klidu.
Tak, zpět k šatům, o kterých jsem předtím psala. V jednom časáku jsem vykoukala vintage šaty, asi z osmdesátek, které jsou lehce shocking, celkem rozumně vypadající a hlavně: nejsou ošklivé. Ještě nejsem na sto procent rozhodnutá, jestli si takovém nechám udělat, ale Stu mi k nim udělal šablonky, takže tak. Po tom všem mám ale chuť se od Corny v módě odtrhnout a vymyslet vlastní koncept na letošní plesovou sezonu. Uvidím, jestli někde nasbírám inspiraci. Nesmím hlavně zapomenout i na Andrewa, ať ladíme!
K rodičům pojedu asi zase na konci července jako loni a zůstanu tam na pár dní.
Laurie <3
Comentários