Ach jo deníčku, myslela jsem si, že toho o lidech vím víc jak dost, ale tuto představu dokázal pár větami rozbořit jediný kluk. K tomu ale až později.
Před pár dny, když jsem byla s Mayou a Yvi na zmrzlině, mi přišel dopis od pana ~profesůrka~. Stálo v něm, že nás zve na jeho vystoupení v muzikálu Wicked, které se mělo odehrát dalšího dne. Byla jsem celá bez sebe. Od té doby, co jsem začala studovat v Bradavicích mi chybělo si takhle "vyjít" za zábavou. Vůbec jsem po rozloučení s holkami nezačala panikařit, že nemám co na sebe...
Dalšího dne, zavalena v šatech, jsem se rozhodla definitivně, že si vezmu kratší bílé šaty. Ale připadalo mi to nějak málo a tak jsem si koupila oční linky, které jsem doplnila malinovým leskem na rty.
Přiznám se, že jsem se bála, že si vypíchnu oko a málem jsem nebyla daleko od pravdy! Po pár nepovedených pokusech jsem ale vytvořila dejme tomu symetrické linky. Učesaná, oblečená, prostě perfektní, jsem vyrazila na MK, kde jsme se měli sejít.
Byla jsem tam první, samozřejmě, protože zbytek asi nezná něco jako dochvilnost. Po pár minutách se dopotácela Viann a Aurora. Obě lehce namíchlé ze včerejška (údajně jsme jim s Mayou a Yvi sebrali Maxe, hihi). Samozřejmě dělaly, jak je nezajímá, jak se má Max a snažily se ho ignorovat. Jak plynula minuta za minutou, tak se většina klubu shromáždila s paní profesorkou, jejíž jméno stále neznám a to jsme spolu zažily tak intimní věc, jako je plavání v ledové vodě! (Musím zjistit!)
Přemístili jsme se postupně do divadla a u některých přítomných jsem kroutila hlavou nad tím, co na sebe navlékli. Například House, ocenila jsem to, že si vzala sáčko, konečně nejsem jediná, která tento kus oblečení ocení, ale spárovat to s džíny? Průšvih jako hrom!
Usadila jsem se vedle Mayi v druhé řadě. Je to asi nejlepší spot, na kterém můžu sedět, jelikož na mě nekape pot herců, jako v první řadě, a vidím na vystoupení perfektně. To, že jsem seděla vedle Mayi mi upřímně zpříjemnilo celou akci. Neremcala, nijak to nekomentovala a jen sledovala.
První dějství bylo suprové, i když se teda Taylor ukázal až po půl hodině. Takhle z dálky vypadal jinak, než jsem si ho pamatovala ze školy. Možná to bude tím, že se často mračil, tak jsem ho totiž nikdy před tím neviděla. Hrál opravdu procítěně a já si začala nadávat, že jsem tak malá a nemůžu být na pódiu s ním. Ale tajně jsem si ho vyfotila, abych měla vzpomínku na můj první opravdový muzikál, žádný You're Good Man, Charlie Brown!
(Je to trošku rozmazaný, ale hlavně, že je!)
Přestávka byla poměrně dlouhá, čekala jsem, že budu ráda, že si stihnu opravit lesk na puse a poženu se mezi posledními k sedadlu. V klidu jsem si odskočila a když jsem znovu krásná vyšla ze záchodků, všichni se ještě cpali sušenkami a popíjeli nějakou limonádu. Chviličku jsem si povídala June, které jsem si před tím nevšimla. Společně s Mayou a June, jsme tvořili nejlépe oblečenou trojici z naší skupiny. Pár momentů před druhým dějstvím jsem ještě zaskočila k Barrymu a Lysovi. Nevedli jsme bůh ví jak rozsáhlou konverzaci, jen se pozdravili a řekli si, jak se nám to zatím líbí. Zasedla jsem a začalo druhé dějství. Bylo to drama plné skvělého zpěvu, které jsem si náramně užila.
Potlesk na konci byl až nekonečný, sama jsem vyskočila na nohy a tleskala, dokud mne nebolely ruce. Sál se vyklízel a já čekala na mojí spolusedící, až vstane. Společně jsme si pokecaly před sálem a pak odletaxovaly do svých "domovů".
Ospalá, odlíčená (=rudá jak rajče) a hlavně převlečená do pohodlnějšího oblečení, jsem se ještě šla podívat do Kotle, jestli nepotkám někoho, s kým se dalo probrat dnešní vystoupení.
U trošku zapadlého stolu jsem si všimla Maxwella, který se cpal lívanci, nebo palačinkami. To je prostě jedno, jedl něco! Přisedla jsem si k němu tiše, jelikož jsem nečekala, že by se mnou chtěl vést sáhodlouhou konverzaci.
Samozřejmě první otázka se točila okolo vystoupení. Oba jsme uznali, že se můžeme jen divit nad tím, že Taylor radši někde nehraje a radši učí v Bradavicích. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byla rudá jak rajče a cítila se fakt ošklivě, ale začala jsem hluboce dumat nad tím, kdo vlastně Maxwell je. Vždyť ho vůbec neznám a jediné, co bych o něm byla schopná s jistotou říct je to, že je víc a víc otráven z Viann a Aurory. Tohle uvědomění jsem nějak potřebovala ventilovat ven, jelikož se mi v hlavě začaly mísit různé myšlenky o Maxwellovi, jako osobě. Mozek jsem asi v ten moment vyhodila přes palubu a s veškerou upřímností mu řekla, že nevím, co si o něm mám myslet, že pořádně ani nevím, jestli mne bere jako kamarádku, nebo ho jen zbytečně otravuji a má mne plné zuby. Dostala jsem ho do očividně nepříjemné situace, když teď nad tím tak přemýšlím. Snažil se mne utěšit tím, že nejsem tak otravná jako jeho "holky," a že umím fakt pěkně zpívat. V ten moment mne to srazilo ještě víc k zemi a začala jsem dumat nahlas nad tím, jak jediné, co ode všech slyším, je to, že umím zpívat. Nikdo mi neřekl, že jsem vtipná, nebo chytrá, a už vůbec ne, že jsem hezká.
Nevím, co jsem si myslela, že tím dokážu... Možná jsem chtěla vědět, jestli v sobě má kousíček empatie, nebo tak.
S klukama jsem to nikdy neuměla, nebo alespoň ne v případě, když jsem se s nimi měla poznávat do hloubky. Sama jsem se tedy divila, když se Max sám od sebe zeptal na to, od kolika let zpívám. Mohla jsem si tak zavzpomínat na dobu, kdy jsem v kuchyni s mamkou sjížděla všechny možné hity, co hráli na mudlovských stanicích v rádiu. Přetočila jsem po odpovědi otázku na něj. Začal vyprávět o tom, jak ho rodiče vždycky vedli k umění. Nejspíše jsem se trefila do opravdu nemilých záležitostí, jelikož mi připadalo, že poté byl trošku podrážděný.
Furt nevím, co si o něm mám myslet. Když se bavíme o něčem, co není o něm, nebo v tom nehraje hlavní roli, tak je empatický (svým způsobem), ale když dojde na něj, abych se o něm dozvěděla něco víc, tak je to jak na tenkém ledě. Stačí jednou blbě šlápnout a utopím se, uh.
Rozloučení bylo celkem trapné, jelikož já se cítila blbě, že jsem nejspíše otevřela starou ránu a on byl určitě naštvaný. Nabídla jsem mu, že bychom se mohli jít podívat do jedné restaurace nedaleko Kotle. Pozval mne tam jednou, společně s Tierney, Nathan a měli tam vynikající pizzu.
Na nabídku odpověděl, že se mi jistě ozve. Vyběhla jsem do pokoje a hned se schovala do peřin a jen naříkala nad tím, jak jsem to ve výsledku podělala a už se mnou nikdy nepromluví. Nedalo mi to spát a hned dalšího dne po práci jsem letěla na poštu, abych mu poslala omluvný dopis. Připadám si jako stará bába, ale jak jinak se mu vyjádřit bez toho, aniž by ho musela vidět z očí do očí...
PS: Asi si potřebuji dát pár dní pohody někde daleko od lidí a našla jsem fakt pěknou pláž v Portsmucku, tak snad jí někdo nenajde...
Comments