Milý deníčku,
je ráno v den Silvestru. Ležím v posteli a přemýšlím, jestli se mi vůbec někam chce. Probudila jsem se do úplného ticha, jen občas venku vítr zahvízdal, ale jinak jak na hřbitově. K obědu zaznělo celým hradem oznámení, že si můžeme půjčit šaty, což znělo skvěle. Už tak jsem měla blbou náladu a černé šaty by mi náladu nezvedly, takže jsem se oblékla a vyrazila. Nejdřív jsem trošku tápala, kudy se tam dostat, ale nakonec jsem našla.
Všechny šaty byly při nejmenším zajímavé, ale já vsadila na reprezentaci koleje a vybrala jsem modré šaty s takovými nadýchanými rukávy, přes které šlo vidět, musím najít, jak se tomu říká! Pelášila jsem do pokoje a ihned si je zkusila a v ten moment to na mne přišlo.
Jak jsem se prohlížela, začala jsem si uvědomovat, že se ze mne stává dospělejší osoba a za chvíli budu muset dát rodičům sbohem. Nevím, proč jsem tak začala panikařit, ale chvilku jsem si nad tím pobrečela. (Samozřejmě tak, abych neušpinila šaty. To by mi zbývalo, ještě platit za šaty.)
Po této depresivní části dne jsem se dala do klidu a pokračovala v přípravách na oslavu Silvestru. Musela jsem si rozčesat vlasy, jelikož neviděly od Vánoc hřeben, chudinky. Rozhodla jsem se nechat je rozpuštěné, nechtělo se mi dělat ani s copem.
Při cestě na oslavu jsem ještě skočila na záchodky, kde jsem potkala Auroru. Moc se s ní nebavím, jelikož se na hodině málokdy potkáme a ve spolce to stejné. Ještě nebyla převlečená, tak jsem na ní počkala u schodů. Minuli mne kluci od nás, třeťáci. Všichni jsou hrozně tišší a tak mi splývají a horko těžko rozeznám, který je který.
Aurora přišla v nádherných šatech, až jsem si vedle ní momentem připadala trapně. Nečekaly jsme, že půjdeme ven, natož abychom jely loďkou. Promrzlé jsme tedy po cestě vystoupily před jakýmsi palácem. Vypadal majestátně a hodně červeně... (Že by chtěli naznačit, že to Nebelvír letos vyhraje? Houby!)
Obě jsme s Aurorou měly hlad, takže jsme zakotvily u baru, kde si objednala křidélka, které jsem po ní stejně za půl hodiny musela dojídat. Neuběhla ani minutka po dojedení a už jsem od parketu slyšela mojí oblíbenou "Dancing Queen" od ABBY. Vylétla jsem na parket a rozjela to, chtěla jsem si užít večera a nemyslet na ty depresivní nápady, co jsem měla ráno. Trsala jsem nepřetržitě a užívala si života.
Když se schylovalo k půlnoci, všichni vycupitali schody až na střechu, kde jsme mohli sledovat nádherný ohňostroj. Někteří měli i hůlky z klubu lektvarů, které ten den vyrobili. Bylo to opravdu krásné. Ale po tom už ta krása skončila.
Stáli jsme u okraje střechy, hleděli si svého, když v tom se najednou Isaac rozhodl, že se mu chce zvracet a tak zvracel, dolů, kde bylo molo a lidi. Myslela jsem, že ho přetrhnu, protože mohl pozvracet kohokoliv z nás! Nejhorší na tom všem bylo, že zvracel hned vedle profesorky Taylor a nějakého staršího profesora, prý je to zástupce kolejního Mrzimoru nebo co. Celá situace eskalovala tím, že se vyzvracel Cornelii na ruku, což byl konec a paní profesorka nás hnala na kolej.
Vykostěny o Cornelii přišly do spolky jenom já, Vianna a Aurora. Aurora se nijak dál asi nechtěla bavit, taky protrsala celou noc, takže hned razila do pokoje. S Viannou jsem ještě chvilku sečkala ve spolce, ale únava přišla i na mne a tak jsem po pár minutách taky odpadla do pokoje.
Zítra se má vrátit June a Abby, tak jim to všechno musím říct!
-Laurie <3
Comments