Po skutečně skvělém nápadu, že bych si měla s mladší částí profesorského sboru zaplavat v ledové vodě jsem si myslela, že mám na zbytek víkendu klid. Oh bože, jak já se mýlila.
Probudila jsem se celkem pozdě, když vezmu v potaz, že normálně od rána lítám po pokoji a připravuji se na hodiny. Ve spolce bylo celé osazenstvo, ve složení Aurora, Kate a Ryan. Co jsem z jejich chaotického rozhovoru pochopila, měli v plánu připravovat lektvary. Opomenu fakt, že z Ryana se stal Tarzan. Ne, blbý je už dost, jen mu narostly vlasy díky herelexu. Kate šla napřed, zatímco Aurora a Ryan z nějakého důvodu vyměňovali činidla jako sběratelské karty. Do klubu lektvarů nejsem přihlášená, stačí mi, že Hatfielda potkávám na hodinách a ještě k tomu ve volnočasovém klubu. Mají opravdu pěkné vybavení, hlavně je všechno oštítkováno, takže je skoro nemožné vzít špatnou ingredienci.
Usedla jsem na profesorské křeslo, které bylo nádherně vyvýšeno oproti pracovním stolům a tak jsem měla krásný výhled na skupinku statečných. Tajně jsem si hodila do brašny knížku od rodičů, Pouta Krve. Nechci nějak znevažovat práci autora, ale nedá se to číst. Má to zbytečně moc stránek, ve kterých se nic nedozvím a po každém řádku mám větší a větší chuť prohodit tu knížku oknem, nebo na Ryana. Při poklidném prodírání se knížkou začala Aurora a Ryan plašit, že tu nemohou najít mléko. Připadala jsem si jako jinoch, když jsem jim řekla o Tescu. To fakt nikdy nebyli nakupovat v mudlovském obchodě, nebo je mamka jen moc ztřeštěná a normální kouzelníci do mudlovských obchodů jednoduše nechodí?
Přestávám od Ryana očekávat jakékoliv rozumné slovo. Měl totiž skvělý nápad, že bychom měli oslovit profesorku LaMalet, kterou máme na OPČM, jestli by se nechala... PODOJIT.
Měla jsem chuť po něm mrsknout knížku, ale Kate by mne nejspíše okřikla, že je blbost na něj plýtvat knihami. Aurora se po chvilce rozpomněla, že mají s Cornelií a Viannou naplánováno dneska stavit ze sněhu. Původně se k nim měl připojit i Ryan, ale ten měl něco na práci a tak jsem se mohla připojit.
Samozřejmě, že jsme se s Aurorou začaly hned ptát. Přiznal se nám, že má rande s Ellou! Ano, s tou drama queen, které podkopl nohy! Že by rande na usmířenou? Kdo ví!
Na koleji už na nás čekala jak Cornelie a Vianna, takže proběhlo rychlé převlečení a mohly jsme jít stavět. Vianna se sama zvolila velitelkou, která nás navigovala k zaslouženému vítězství, teda, snad nějaké bylo.
Již včera prý měly nějakou ideu, ale rozhodly se jí přehodnotit. Prvním úkolem bylo postavit podstavu, na které bude náš výtvor držet. Aurora a Cornelie dostaly za úkol dělat kupičky sněhu, které jsme pak s Viannou nahrabaly do pytlů, které jsme odnesly na staveniště a postavili z nich bloky. Nebudu lhát, byla to makačka!
Podstavec byl postaven a přišla pauza na jídlo. Ze stanu, ve kterém jsem se den předtím převlékala do plavek, holky vydolovaly opravdu královský oběd a ještě na vrch kakao. Velice výživný oběd nám navrátil energii, kterou jsme potřebovaly na stavbu samotného díla. Nově Vianna plně soustředila svůj stavařský cit u podstavy, holky měly práci stejnou a ze mne se stal nově i poslíček, jelikož Viann často byla v místech, do kterých by sama sníh nedonesla. Práce nám šla od ruky, holky tvořily hromádky, já kolem nich pobíhala, sbírala je do pytle a Viann mohla v klidu soustředit energii na naše společné dílo.
Když se slunce připravovalo jít spát, bylo na čase jít na kolej, aby nás náhodou nenačapala Kate. To by byl konec! Cestou jsme potkaly velkolepého stavaře Stuarta. Ani nevím, čí to dítě je, ale potkávám ho víc, než bych sama chtěla. Holky měly skvělý nápad, který jsem podpořila svojí spoluúčastí. Začaly jsme po něm házet sněhové koule! Po chvilce jsme s Aurorou utekly a našly jsme zajímavé sněhové stavení. Byla to jakási pevnost, na kterou se dokonce dalo vylézt. Jelikož to nevypadalo, že holky s bombardováním neskončí jen tak, musely jsme se podívat nahoru. Aurora byla buď hodně unavená, nebo jí to jednoduše podklouzlo, protože sletěla z té hradby. Hned jsem vystřelila dolů, ale vypadala v pohodě. I když, z tří metrů asi neumřeš, co. Vrátily jsme se pro holky, které si nádherně užívaly šikanování dítěte. Od sněhu, celé promrzlé jsme se ve spolce rozešly. Před spánkem jsem slyšela, jako kdyby mi někdo klepal na stěnu. Vyskočila jsem z pohodlné postýlky a vyrazila k holkám, od kterých se linul ten bordel. Když mi Cornelie otevřel s úsměvem od ucha, tak mne hned pozvala dovnitř. Dobrých 20 minut jsme plánovaly tajnou řeč přes zeď. Usnula jsem tedy s papírkem, díky kterému jsem ovládla komunikaci přes zeď.
Že by jsme se začaly fakt kamarádit? Vypadá to nadějně!
Laurie <3
