Nevím, kde jsem vzala ten skvělý nápad na to vymyslet si sázku, abych vylákala pana ~profesůrka~ Taylora, aby vlezl do ledový vody. Zní to šíleně, co?
Všechno to začalo ráno před hodinou létání. Neměla jsem co na práci a tak jsem začala vymýšlet blbosti, co bych za ten den mohla provést. Uvědomila jsem si, že zítra bude první otužilecká akce, kde se mohlo dokonce zkusit zaplavat si v ledové vodě. No nezní to skvěle? A jak jsem tak přemýšlela, napadlo mne, že bych mohla vybídnout někoho z profesorů, aby to zkusil. Po zdlouhavém hledání v brašně jsem vytáhla rozvrh. Měli jsme ten den létání a formule. Pan profesor Hamilton, kterého máme na formule, je již starší pán a toho jsem tedy hned vyškrtla, ještě by dostal infarkt nebo něco a bylo by to na mojí maličkosti. Takže jediný, kdo zbyl, byl ~profesůrek~ Taylor, to je ten, ze kterého je June úplně hotová!!!
Třetí hodina začala a pan Taylor jako vždy s úsměvem od ucha k uchu započal hodinu. Opečovávali jsme koště, dostali jsme velice fešnou sadu, která byla plná všeho možného, nůžtiček, laku a bůh ví čeho všeho. Pracovala jsem ve dvojici s Viannou, obě jsme byly až přehnaně nadšené prací, která nám byla zadána. Vedle nás seděla June s Abigail. Samozřejmě, že ty dvě do toho byly zajeté a pracovaly pilně, zatímco my dvě jsme si jednotlivé nástroje přehazovaly jako horký brambor. Po hodině se na profesůrka stála řada, až jsem jsem se bála, že nestihnu oběd. Když jsem se k němu konečně dostala, pohodově jsem nadhodila, jestli se nebude účastnit té zítřejší akce. Na jeho otázku, proč se ptám, jsem měla neprůstřelnou odpověď. Odvětila jsem s přiblblým výrazem, že jsem se vsadila s holkami, že nikdo z profesorů to ani nezkusí. Jasně, že jsem kecala!
Proběhlo pak jakési vyjednávání, kde jsem musela zase zalhat, že jsem vsadila na něj, že půjde. A ono to vyšlo! Odkýval mi to, že se tam prý uvidíme. Nevím, jestli jsem mu slíbila, že do toho s ním půjdu, nebo ne, ale žila jsem v domnění, že ano.
Na obědě jsem to všechno probrala s Viannou a Abigail. Jo to jsem zapomněla napsat, June se najednou udělalo zle a tak jí Abigail odvedla na pokoj, nebo někam, ale pak se k nám na obědě přidala. Po smysluplné debatě a obědvání jsme vyrazili ve trojici na hodinu formulí.
A tady se stalo další drama dne. Hodina začala naprosto normálně, posedaly jsme si v obědovém složení vedle sebe, kdy já seděla myslím ve prostředku, abych mohla přijímat drby z obou stran. Na začátku hodiny probíhalo klasické opakování toho, co jsme se naučili, navíc tohle byla první hodina po Vánocích, takže se to lehce dalo zapomenout. Při první otázce jsem očividně zvedla ruku později, než ostatní, s čímž nemám problém, kdo dřív přijde, ten dřív bere. Vyvolal Deana, to je asi jediný prvák v Mrzimoru, jinak jsou tam samé holky. Při druhé otázce jsem ale již stoprocentně zvedla ruku první, ale on mne stále nevyvolal a radši vybral někoho z řad Mrzimoru. To se mi hned přestalo líbit a začala jsem to tajně konzultovat s děvčaty okolo mne. Jak jsme tak klábosily mezi tím, než Tierney dopovídala, tak nám došlo, že Hamilton je vlastně kolejní Mrzimoru. Hned se mi hlavou začaly honit teorie o tom, jak jim Hamilton nadržuje, aby dostali body a dohnali nás! Nemohla jsem na to přeci beze slova koukat a jen mávat bodům, které utíkaly ke špatné koleji. Vymrštila jsem pravou ručku do výšin a čekala, až budu vyvolána. Když mi bylo dáno slovo, ihned jsem se zeptala, jestli není nevhodné, že vyvolává pouze studenty Mrzimoru, i když jsem měla zvednutou ruku o minimálně dvě vteřiny dřív jak Tierney a dodala jsem, že mi to něčím nepěkně smrdí. Ihned se začala omlouvat, že mne nejspíše přehlédl a že si na to bude dávat příště větší pozor. Nijak jsem to dál neřešila, jenom Dean si neodpustil komentář, který jsem z většiny ignorovala. Připadá mi, že nemají absolutně pojem o tom, jak je pro nás zásadní sbírat každý bod. Zbytek dne jsme pak jenom ve společenské místnosti klábosily a cvičily kouzla.
Dalšího den byl Den D, pro nezasvěcené to byl normální pátek. Probudila jsem se plná energie, připravena na to se položit do ledové vody, ve které bych mohla klidně uvíznout navždy. Přišel ale zásadní problém, neměla jsem plavky! Začala jsem panikařit, že se tam nemůžu ukázat a bude z toho trapas, ale napadlo mne, že by mi Kate mohla pomoct. Přeci jen, už chodí po tomto světě nějakou dobu, určitě bude mít plavky. Trefila jsem se nejspíše těsně před tím, než někam chtěla vyrazit, nebo to tak alespoň vypadalo. S kapucí na hlavě a úsměvem na tvářích mi ochotně půjčila oranžové dvoudílné plavky. Padly mi skvěle, i když jsem teda doma vždycky směla nosit jen jednodílné, protože dle otce jsem "moc mladá" na to, abych se takhle ukazovala. Připadala jsem si jako skutečná holka. Ale nemohla jsem takhle ale ven, takže jsem začala hrabat v kufru. Skončila jsem se čtyřmi vrstvami oblečení, což je na mojí maličkost úspěch. Velice chaoticky jsem nejdříve šla s Aurorou na oběd, chudák se nemohla přijít kouknout, jak jdu na smrt do jezírka, musela na lektvary. Sama jsme tedy po velice výživném obědě vyrazila na místo dění, kde se již tvořil malý dav studentek, které asi na něco netrpělivě čekaly. Při proniknutí do jejích předních linií jsem poznala důvod. Profesůrek tam již stál připraven na to se jít převléct a skočit do té smrtelně ledové vody. Holky mne povzbuzovaly slovy "Ta voda je fakt ledová" nebo "Neutop se nám." Před otužileckým zážitkem jsme se museli řádně protáhnout a zahřát. Korigování tohoto rozcvičení si vzal na starost profesůrek, který překvapivě věděl co dělá. Opakovala jsem pečlivě jeho pohyby, i když jsem se občas bála, že na mne ten kabát praskne.
Zahřátá skupinka tří členů profesorského sboru (Taylor, Lowe a nějaká paní, kterou neznám) a mne, jsme dostali povolení se jít převléct do stanu, který se nacházel před jezírkem. Nejdřív jsem se trošku styděla jít do dámské převlékárna, přeci jen, obě byly dospělé ženy a pak já, jedenáctiletá studentka. Přes rozpaky jsem se ale odvážila a rychle se převlékla. Jako prasátka na porážku jsme postupně vylezli ze stanu a mířili hned k maličkému molu, ze kterého jsme měli seskočit do opravdu studeně vypadající vody. Profesůrka jsme nesledovaly jen my tři statečné, ale i holky okolo jezírka byly napnuté jak kšandy a čekaly, až postupně skočíme do vody. Odvážný profesor Taylor tak první skočil do vody, očividně bez jakýchkoliv obtíží a začal v klidu plavat okolo. Slečny profesorky ho následovaly a tak mi nezbývalo, než pokračovat v jejich stopách. Nejdříve jsem se zdráhala vůbec strčit nohu do vody, ale asi mi v hlavě přeplo a s odpočtem jsem skočila.
TA VODA BYLA LEDOVÁ, ALE NE OSVĚŽUJÍCNĚ LEDOVÁ, LEDOVÁ JAKO KDYBYCH JEDLA KOSTKY LEDU A PŘITOM SE MI TY KOUSÍČKY ROZNÁŠELY PO TĚLE A BODALY MNE DO KŮŽE.
Myslela jsem si, že pár temp by mne mohlo ohřát, nebo by to tak nemuselo bolet, což se ukázalo jako vhodná úvaha. Doleva, doprava a už jsem radši pelášila na molo. V informacích stálo, že nováčci by měli zkusit jen pár temp a pak vylézt z vody, což jsem uposlechla. Ihned jsem se zabalila do ručníku a přehodili přese mne deku, která příjemně hřála. Odletěla jsem do stanu, kde bylo tepleji. Mirai, taková malička holčička, mi nabídla šálek čaje, který jsem nemohla odmítnout. Ve vchodu se najednou objevila June, která měla namířeno přímo ke mě. Chvilku jsme klábosily, jedly koláč a nakonec jsem se šla převléknout. June chtěla zkusit nějakou hru, kde jsme musely zabít sněhuláky za pomocí sněhových koulí. Byla to celkem sranda, ale June vypadala celkem unaveně, nejspíše se v ní prala ta nevolnost ze včerejška, chudinka.
O tom, co se stalo o víkendu zase v jiném zápisu! -Laurie <3
