Milý deníčku,
je po Silvestru, což znamená jediné. Zpátky k normálnímu režimu učení! V pondělí jsme započali týden dějinami s profesorkou Lowe. Patří mezi mé oblíbenější profesory, protože nezadává přemrštěně náročné úkoly a navíc většinu pojmů znám již ze základky. Hodina probíhala v klidu, seděla jsem s Viannou vzadu, občas jsme prohodily pár slov. Myslela jsem, že i ostatní spolužačky ví, co to znamená soukromí, kdy se dvě červené dámy usedly hned vedle mne, i když horní řada učebny byla prázdná, nepočítám-li nás dvě. Nechtěla jsem být nepříjemná, přeci se prezentuji jako ta hodná kamka, která se baví s každým.
Připadalo mi, že na rozdíl od těch dvou dávám pozor. Pořád mlely dokola a dokola. Nejdřív jsem je tiše poprosila, aby se přestaly bavit, že někteří se tu fakt chtějí učit. Nechtěla jsem je vyhánět, to se přeci nesluší. Očividně ale nemají ani to vychování se omluvit a povídaly si dál?! Byla jsem vyhozená z míry, nebudu ti lhát deníčku. Vyjela jsem na tu krásku vedle mne, že se fakt chci něco naučit, ať drží tlamu. Vianna to nevěřícně sledovala, nejspíše sdílela můj pocit. Paní profesorka si toho samozřejmě všimla, kdo by si nevšiml dvou kecalek. Nějak jsem to dál neřešila, ty dvě se furt vybavovaly a nemělo smysl se s nimi hádat. Se zápisem jsem vyšla z učebny naštvaná, směr spolka.
Vyučování nám končilo obranou proti černé magii. Paní profesorka LaMalet je rozumná, ale hrozně rychle diktuje. I Hamilton je oproti ní šnek! Bylo tam i nějaké dítě, které bylo špinavé od inkoustu. Doufám, že to byl inkoust a ne šmoulí krev. 💀💀
Chudák Aurora vedle toho musela sedět, musela se mačkat na kraj lavice, aby jí to neušpinilo uniformu. Naučila nás za těch několik minut hromadu nových kouzel. Štítové, odzbrojovací, podpokávácí, stabilizační a destabilizační, prostě mnoho věcí, co musím trénovat. Zvědavě jsem se optala na kouzelnické souboje, protože taťka v nich v mládí vynikal, tak doufám, že kousek svého umu přenesl na mojí maličkost. Za dva týdny údajně budeme takový souboj zkoušet, nebo to alespoň slíbila, takže musím pilně trénovat! Hned po hodině jsem ve společenské místnosti vytáhla hůlku a začala trénovat. Až k pozdnímu večeru jsem se konečně naučila štítové kouzlo, ale hlavně že něco! Připadala jsem si s tím štítem jako rytíř.
Dalšího dne jsem se probudila opravdu brzo, chtěla jsem jít hned trénovat, nesmím, polevit! Po snídani jsem potkala Kate. Z normální otázky, jestli jsem včera něco prošvihla, mi přišla nečekaná odpověď. Údajně po mém odchodu začal Ryan (to je takový blbeček od nás z Havraspáru, moc ho nemusím) trénovat motací kouzlo. Zní to divně, ale jednoduše ho popíši, prostě roztočí osobu, na které je zakouzlené. Kate mi ho ukazovala na figuríně a vypadalo celkem neškodně. A jak trénoval, tak to kouzlo zakouzlil na Ellu, to je holka v jeho ročníku a ta kvůli tomu prý upadla a něco se jí stalo s hlavou, nebo co. Proč musím prošvihnout tu největší akci?!
No nevadí, pokračovala jsem dnem a šla na hodinu přeměň. Seděla jsem s June a Aurorou, což byl fajn, občas se June na něco zeptala, protože minulé týdny chyběla, to se dalo pochopit, ale co zase předváděly ty nebelvírské krásky. Ty otázky, co pokládaly, jsem absolutně nepochopila a myslím, že tím nakazili i část Mrzimorských, protože ti na ně navazovali. Neměla jsem sílu na to nějak obhajovat názor, že se tu máme učit a né mít přiblbé otázky. Nakonec jsem jen prohodila, cituji : "Já občas pochybuji o inteligenci některých přítomných💀💀," konec citace. Profesorka mne naštěstí neslyšela, jinak bych asi dostala slušnou bídu. Stejně jako včerejšek jsem i úterý prokouzlila a snažila se učit. S Aurorou jsme našly díry v mých zápiscích, kdy jsem občas pletla datle a hrozny, i když barvou jsou si skoro identické, nejspíše budu potřebovat brýle, nebo nevím. A June se taky naučila štítové kouzlo! Připadala jsem si jako matka, co naučila své prvorozené dítě chodit, skvělý pocit jednoduše. Zbytek dne se nic tak zázračného nestalo, trénovaly jsme do zblbnutí a odumření ruky, což přišlo k večeru. Naprosto skolená jsem upadla do postele a ani jsem se nepřevlékla do pyžama... -Laurie <33
Comments