Ani nevím, proč jsem kývla holkám na to, že budeme o prázdninách pracovat na farmě. Představovala jsem si, jak budu sbírat jablka ze stromů do oběda, a pak zbytek dne proležím někde u jezera, abych nachytala bronz.
Tento sen byl ale rozšlápnut na miliardu maličkých střípků při prvním dni práce. V pracovním oděvu, holinách a hromadou přepravek jsem vyrazila společně Viann na prohlídku všech zahrad, které pod nás spadaly.
Nepamatuji si přesný počet všech těch "zahrad," které bych tedy osobně spíš pojmenovala políčka, ale bylo jich alespoň deset. Dvě dvanáctileté holky na tolik práce? Zní to snově.
Nejdříve jsem zasedla k jahodám. Jejich políčko patří k těm větším, takže otrhat je všechny zabralo alespoň dobré dvě hodiny. Viann mezitím sbírala rajčata a papriky, což měla o dost jednoduší, jelikož nemusela být na kolenou a pouze se občas musela naklonit dopředu, aby sebrala ty níž vyrostlé. Nějak jsme společně poté sesbíraly zbytek zahrady. Celkově máme sbírat dvanáct různých druhů rostlin, maso jednoduše. První den byl hrozně zmatený, musely jsme nejdříve všechno prohledat a najít veškeré potřebné náčiní.
Dalšího dne to jelo jako po másle. Nejdříve jsme sesbíraly to, co nově vyrostlo a poté jsem si s Viann rozdělila práci. Mezitím, co ona zalévala a prohlížela ostatní rostliny, já měla klid při práci s motykou. Musela jsem připravit půdu pro tuříny, aby mohly v klidu vyrůst v nezávadném prostředí. Nikdy jsem před tím nic takové nedělala a tak jsem to ze začátku trošičku šidila, musím přiznat. Ale na druhou stranu, mohla jsem si v klidu zpívat bez jakéhokoliv posluchače, což bylo skvělý. Zopakovala jsem si všechny písničky, co jsem v divadle stihla předvést. Byla to taková malá show uprostřed tuřínů. Tančila jsem, různě skákala okolo, jednoduše si užívala té volnosti. Zničehonic se tam ale objevila Natalie House. Stále vzpomínám na to, jak se snažila sebrat mé výsluní v divadelním klubu, huh.
Očividně měla práce sama málo a tak se přišla zeptat, jestli nechci pomoc. Samozřejmě, že by se jakákoliv pomoc šikla. Za sebou mám ještě čtyři pole, které potřebují obdělat a je už oběd a já byla hladová jak vlk.
Tento fakt jsem jí samozřejmě neodtajnila a jen nad tím mávla rukou, že to s Viann v pohodě stíháme. Dál se nijak neptala, odešla a já mohla pokračovat v mém sólu.
Den to byl opravdu náročný a těšila jsem se do Kotle, že se konečně obleču do něčeho pohodlného a vyspím se. Holky ale měly skvělý nápad, že bychom mohly zajít na molo do Portsmucku, zkusit zarybařit a třeba si pokecat. Všechny vymóděné jsme se tedy letaxem přemístily na místo určení a zasedly u mola. Zatím co holky buď dělaly na brigádě, nebo chytaly ryby, já ležela na zádech a sledovala všechny možné hvězdy na obloze. V hlavě mi přitom hrála má oblíbená píseň z The Little Mermaid, Part of Your World.
Nemůžu se dočkat, až poletím s tátou do New Yorku za mamkou. Nedávno mi psal, že doopravdy poletíme a že dokonce mamka zařídila jeden lístek pro pana profesora Taylora po tom, co jsem ho tak vychvalovala v dopisech. Ještě jsem mu to nestihla napsat, musím si od Viann půjčit sovu!
Nevím čím to je, ale smutek, který mne doprovázel ve škole z toho, že jsem dlouho neviděla mamku, se nějak pomalu odbourává s tím, že se den odletu blíží rychleji a rychleji, než si sama dokážu představit...
Laurie <3
Comments